Petr Alan Evans 8. Kapitola - Bradavice

28. dubna 2018 v 10:29 | Zdíša |  Fanfiction

Zdravím vás všechny, sice není neděle, ale tahle kapitola měla být publikována před takovou dobou, že si jí dovolím zveřejnit s alespoň o jeden den kratším skluzem. Každopádně, jak jsem již psal, v nějaké té dohledné době bych měl už konečně přidat Nechtěného a možná i něco jiného, ale to se uvidí :)
Jinak se omlouvám za ten skluz (který měl za důsledek opětné propadnutí sledovanosti), můžu zkusit slíbit, že se polepším, za pokus nic nedám :D
No, ale teď už vás nechám čiít s tím, aby jste nezapomněli ani na anketu ani na komentáře, tak si užijte čtení! :)

Váš Zdíša

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:


Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

Bradavický hrad, Skotsko

Zastavil jsem se před chrličem chránícím ředitelnu, v papírech od Johnatanna stálo, že heslo by mělo být "medové koláčky."
Naštěstí bylo správné a tak jsem tu nemusel trčet až do doby, kdy někdo přijde - což by kvůli letním prázdninám mohlo trvat docela dlouho.

O několik okamžiků později jsem ze sebe sejmul maskovací kouzla a zaklepal na dveře kanceláře.
,,Dále," ozval se zevnitř nepochybně Brumbálův hlas.
Vstoupil jsem dovnitř.
A ředitel nejznámější kouzelnické školy na mne na chvíli zůstal zírat.
,,Dobrý den, Brumbále." Pokusil jsem se mu potvrdit, že nejsem výplod jeho mysli. ,,Mne jste asi nečekal, že?"
,,Vítejte, Evansi," odpověděl, když se probral a pozval mne se posadit. ,,Takže, hádám, že vás posílá pan Fuchs."
,,Samozdřejmě," potvrdil jsem.
,,Máte, kde bydlet?" Sledoval mne svým rentgenově modrým pohledem starý čaroděj.
,,Ano, v Prasinkách." Řekl jsem stroze.
,,Dobře. Celý hrad je vám k dispozici, samozdřejmě i já a moji kolegové a kolegyně. Neváhejte se stavit. Prý je to důležité a naléhavé." Důležité a naléhavé… jakoby to Nat netvrdil vždy, když někomu píše.
,,Děkuji, to zajisté je. Budu od vás potřebovat pár pergamenů…"
Zpozorněl a narovnat se.
,,Jistě. Citronový drops?"
,,Ne, děkuji. - Šlo by o zaměstnance této školy a školní radu, v rámci šetření je třeba je prověřit." Snad se ty nabídky nebudou moc často opakovat, nemám rád kyselé. Pomyslel jsem si. Ředitel se vždy tváří příliš ublíženě, když se najde někdo, kdo je soustavně odmítá.
,,Dobře, to bych vám mohl poskytnout. Co vše by jste potřeboval?" Zeptal se přímo a jednu z těch kyselých pochutin si dal.
,,Pouze celé jméno a nějaké ty základní údaje." Odvětil jsem.
,,Mohu vám je poslat poštou?"
,,Jistě," odvětil jsem znovu.
,,Dobře, je to vše?" Zeptal se.
,,Momentálně ano, děkuji." Vstal jsem.
,,Dobře, dobře. Mé dveře jsou vám vždy otevřeny, pergameny vám pošlu v průběhu dnešního odpoledne, vyhovuje vám to?" Znovu na mne upřel ten rentgenový pohled.
,,Jistě," zopakoval jsem. Zřejmě se to stane mým novým oblíbeným slovem… ,,Naschledanou pane."
,,Jste tu vždy vítán, stejně tak i ve Velké síni na jídle."
,,Děkuji." A s tím jsem opustil kancelář nejvyššího představitele školy.

Po chvilkovém bloumání po prázdném hradě, kdy mne zastihla sova se seznamem zaměstnanců školy, jsem se vydal na mne vcelku známé místo - do sklepení.
Po chvíli jse stál před dveřmi kabinetu Severuse Snapea, a čekal až přijde.
Když se dveře otevřely Severus mne nejdřív probodl pohledem a pak pustil dovnitř.
,,Tebe jsem tu nečekal," řekl místo pozdravu, když si sedal na pohovku.
,,Ne? A koho?" Zvedl jsem jedno obočí a sledoval ho z křesla naproti.
,,Nikoho." Podíval se jinam. ,,Neměl jsem dojem, že sem jedeš pracovat, nebo co tu vlastně děláš…"
,,Vážně? A jak jsi se o mě dozvěděl?"
Rty naznačil "Taverna." ,,Dáš si něco?"
,,Aha," uchechtl jsem se, kdo by sklepního netopýra čekal v Royal klubu? Asi nikdo, kromě pár lidí… ,,Co máš?"
,,Medovinu, Brandy, Máslový ležák…" Mávnul ledabyle ke skříňce s alkoholem.
,,Jeden by čekal, že si v tuhle denní dobu dáme spíš čaj, kafe nebo něco takového…"
Protočil oči v sloup. ,,Jeden. Víš, jak dlouho jsem tě neviděl? Navíc, všichni si myslí, že jsi mrtvý."
,,Jistě, jistě," naznačil jsem, že se vzdávám ,,Brumbál už ne, ale tvářil se mnohem překvapeněji než ty."
,,Mě už toho moc nepřekvapuje… když mám ve třídě Longbottoma." Odfrknul si.
,,Syna Alice a Franka?" Pozvedl jsem obočí.
,,Je to děsný blbec, aspoň že není tak arogantní jak Potter."
,,To bych zrovna u jejich syna nečekal… Harry, ty ho vlastně učíš, kde jsem to do háje těch dvanáct let byl..?!" Zatřásl jsem hlavou.
,,V Americe?" Tipnul si Severus. ,,Medovinu?"
,,Tak nějak. Dobře."
Severus vstal a vyndal flašku ze skříňky, skleničky se objevily na stole samy. ,,Co tady vlastně teda děláš?" Podal mi plnou skleničku barevné kapaliny.
,,Poslal mě sem Nat," připili jsme si ,,to, co se tu děje ho začlo iritovat natolik, že se rozhodl něco s tím dělat."
,,V Bradavicích se pořád něco děje." Podotknul Severus.
,,Třeba Quirrel?"
Odložil skleničku. ,,Snažil se pomoct Pánu Zla, ale neodradil jsem ho."
,,A co Lockhart?" Napil jsem se.
,,Nehorázný chlubil, co nic neuměl…"
,,Ale škole hrozilo zavření," zamračil jsem se.
,,Tajemná komnata byla znovu otevřena, díky Luciusovi."
Chtěl jsem něco namítnout, nedostal jsem možnost.
,,Nevěděl to, jeho záměr byl uškodit Weasleyovým."
Pokýval jsem chápavě hlavou, Lucius měl sice spoustu pěněz, moci, ale přesto záviděl někomu, kdo tohle sice neměl, ale měl něco, co Lucius postrádal - nebo spíš Narcissa.
,,Takže stále nic?"
,,Stále, myslím, že z toho začal být až šílený." Řekl můj společník a dopil svůj příděl medoviny. ,,A co ty? Něco nového?"
,,Něco nového za posledních dvanáct let?" Pozvedl jsem pobaveně obočí.
Přikývl, bylo to až ironické.
,,Byl jsem celou tu dobu v Kalifornii, Natan mě sem témeř až donutil jet."
,,Nechtěl jsi vidět svoji rodinu? Přátele?" Pozvedl obočí.
,,Byl jsem ohlášen jako mrtvý i v novinách. Peti, nevím je to dost dlouho, ale spíš Vernon, ten mě nikdy nemusel."
Uchechtl se ,,Ten tlustý tučňák…"
,,A přátelé? Sirius je v Azkabanu, Remus kdo ví kde, ty tady zalezlý ve sklepení, James mrtvý a ostatní tak podobně. Divíš se?"
,,Ne. Taky mě to zasáhlo. Vší silou." Zavřel na chvíli oči.
,,To všechny… Nikde nejsou jen viníci ani jen oběti."
Podíval se na mě a pak na hodiny a zpět na mě. ,,Propásli jsme oběd."
,,Ee?"
,,Jídlo ve Velké síni."
,,Jasně, Brumbál mi o tom říkal." Prohrábl jsem si vlasy. ,,Tak to asi půjdu, mám se ještě stavit v Prasinkách kvůli bydlení."
,,Stavíš se ještě? Dnes?" Vstal jsem a on mne sledoval.
,,Možná, pošlu ti vzkaz, nebo naopak." Přešel jsem ke dveřím.
,,Dobře, je to lepší společnost, než obvykle." Uklidil skleničky. ,,Měj se."
,,I ty." Rozloučil jsem se a vydal se na cestu do Prasinek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 12. května 2018 v 17:08 | Reagovat

Dobrá povídka ,ale doufám že se trochu rozjede a že neskončí nedokončená. E :-)

2 Zdíša Zdíša | E-mail | Web | Neděle v 20:43 | Reagovat

[1]: Moc díky, jsem rád, že se líbí. Mělo by se to rozjet, začátek byl trochu delší, ale jen kvůli tomu aby pak v hlavách čtenářů nevznikal jakýsi guláš :d
Psát se snažím průběžně, ale samozřejmě trpím klasickými pisatelskými problémy :)
Snad ji dokončím, zatím je to nejdelší rozkapitolovaná věc, co jsem kdy napsal

Zdíša

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama