Petr Alan Evans 7. Kapitola 2. část - Eddie, už prosím zmiz

18. března 2018 v 14:21 | Zdíša |  Fanfiction
Zdravím vás opět u další kapitoly!
Tato by nemusela být zas tak nudná a smutná a depresivní...
No, každopádně, musím vás varovat, jestli vám vadí LGBTQ+ tak, to asi nebude nic pro vás... (Ale Nielina povídka by mohla být) No, jestli vás naopak takováto témata těší, tak si neváhejte užít kapitolu a hoďte na ni pak názor do KOMENTÁŘŮ a názor na mou osobu do ANKETY, tabulka na záznamy návštěv je nějaká nefunkční, takže to může trochu plést, ale návštěvnost je tu docela hojná, jak klasický soupis návštěv blogu tvrdí :)

Zdíša

Btw: A slyšeli jste o našem wattpadu? Ne? Tak tady je link:
www.wattpad.com/user/NielasZdisa

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:


Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

Lodnýn, Spojené království, 4AM

Přenášedlo bylo bezchybně nastaveno a Britské Ministerstvo kouzel - mezinárodní přeprava.
Bohužel jsem díky své ignoraci nosit sepnuté vlasy (jako v devatenáctém století například, Lucius se tím stále řídí), musel jsem vypadat jako Einstein. Možná škoda, že se znuděný úředník zrovna díval do nějakých papírů - ve skutečnosti si četl knihu.
,,Dobrý," podíval se na své hodinky ,,den." Potom se podíval na mne, vlasy už si Díkybohu lehly, i když mohlo to značně zlepšit úředníkovi směnu.
'Neuvěříš, co se mi stalo v práci, prostě k nám přiletěl člověk, co vypadal jako naprostý blázen.' No, tak nemusím být senzace dne.
,,Ehm. Vítejte v Anglii." Řekl a požádal mne o doklady, stejně tak, jak je u mudlů v Británii zvykem, se mě zeptal na důvod návštěvy. A s dalším 'děkuji' mne propustil.
Na ministerstvu se toho obvykle děje docela dost, ale ne ve čtyři hodiny ráno, na všechno je buď moc pozdě a nebo brzy. Dokonce i z Kouzelnické údržby zaměstnanci přicházejí až po páté ráno.
Takže si zkuste někam přijet ve čtyři ráno, téměř nenajdete místo, kam se zašít, navíc, když jsou právě letní prázdniny.
Ale tak, jeden tip jsem měl, alespoň jsem tím mohl vyhnat Eddieho z hlavy, pořád tam otravně bloudil.
The Royal Vauxhall Tavern.
Starší budova se díky svému umístění před parkem dobře vyjímala, zajímavější ale bylo, že klub je otevřen už někdy od devatenáctého století, takže už nějakou dobu to tu funguje a britská mudlovská vláda proti tomuto podniku nikdy nějak moc nezasahovala.
Přemístil jsem se v zákrytu nedalekého domu, a v mudlovském oblečení jsem zamířil ke vchodu, u kterého kouřil nějaký mlaďas a když jsem ho míjel prohlížel si mne. (Co vám budu vykládat, nevypadám nějak špatně)
Vevnitř hrála hudba, rozluštil jsem to jako Mercuryho a jednoznačně se vydal k baru.
Opřel jsem se o pult a prohlížel si okolí, i přes častou ranní hodinu tu bylo dost lidí, kteří tančili a bavili se, hudbu zajišťoval DJ.
,,Nazdar zlato,"
Otočil jsem se zpět k baru, proti mne stál mladý barman.
,,Ahoj." Odtušil jsem.
,,Copak si dáš?" Zamrkal na mne řasami. Už od pohledu muselo být každému jasné, že je gay, růžové tričko a pohyby i s momentálním postojem to potvrzovaly.
,,Něco nealkoholickýho," protože jsem rozhodně nevypadal na tenagera, překvapeně zvedl obočí. ,,jdu za chvíli do práce." Odmávnul jsem to.
,,Ahá, tak to jó," usmál se chápavě barman, vždyť sám byl právě ve službě.
Po chvilce postavil na pult sklenici a rukou a ni ukázal aby ji představil. ,,Mojito," když jsem mu věnoval pochybovačný pohled dodal: ,,bez rumu."
,,Dobře, díky." Podal jsem mu několik liber a on přikývl. Tak jsem se i se skleničkou vzdálil, než by ho něco mohlo napadnout. Stačí mi mít na krku jednoho mlaďase.
Našel jsem si prázdný stůl a posadil se na sedačku u něj, hudba už nehrála a moderátor právě představoval další program, šlo o drag queens a kings.
Během krátkého proslovu se obecenstvo v sále trochu uklidnilo, ale následně začalo zase nadšeně pískat a křičet. Málem jsem si nevšiml skupinky, která se přiblížila k mému místu.
,,Čau, máš tu místo?" Zaznělo kousek od sedačky.
Obrátil jsem se na příchozí.
,,Čau, čau. Můžem si přisednout?" Zeptal se jiný ze skupinky.
,,Jasně, sorry, je tu hluk." Mávnul jsem rukou k sedačce.
,,Díky, za chvíli to bude lepší." Odpověděl ten první.
Mezitím se všichni posadili na sedačku a do křesel kolem. Šlo o skupinku o asi pěti lidech.
,,Co, že tu jsi sám?" Zeptal se mě jeden drag king.
Podíval jsem se na něj.
,,Před chvílí jsem přijel, jsem tu pracovně."
,,Jsi amík, že jo?" Zeptala se nějaká holčina s krátkými vlasy.
,,Máš akcent." Podotknul zas ten drag king v křesle.
Zasmál jsem se.
,,Ne, jsem Brit, ale byl jsem tam docela dobu," podíval jsem se zas na drag kinga. ,,a co, že ty nejsi tam?" Kývnul jsem směrem k podiu.
,,Jdu až jako poslední, takže mám čas." Odpověděl a začal si uhlazovat vlasy.
Jen jsem přikývnul a napil se ze skleničky od barmana, nebylo to ani moc sladké.
Lidé ze skupinky se zas bavili mezi sebou a já sledoval podium s molem.
,,Nazdár! Ježiš vy tu jste, to je super." Ozval se poměrně pištivý hlas, který mířil k našemu stolu.
Přesunul jsem na příchozího svoji pozornost. Šlo o dalšího mlaďase s modrými vlasy. Ten se začal zdravit se všemi kolem stolu.
(,,Tebe jsem tak dlouho neviděl. Jak se máš? Co ségra...)
Když se se všemi přivítal, došla řada na mě.
,,Jé, kdo to je?" Upřel na mě zvědavě oči, nepatřil jsem k partě a nebyl jsem ani oblečen na párty jako zbytek osazenstva.
,,To je…" Chtěla mne představit ta krátkovláska, ale došlo jí, že neví, jak se jmenuji.
,,Jsem Alan." Usmál jsem se a podal jsem mu ruku.
,,Mickey, těší mě." Stisknul ji nově příchozí s úsměvem. To vyústilo v to, že se začali představovat ostatní kolem.
(,,Bett, ahoj. May, těší mě. Steve, rád tě poznávám. Bob…)
Chvíli jsem tam s nimi ještě seděl a rozhovor se rozvinul a motal se kolem toho, kdo, co dělá a co je nového a tak podobně, vyšlo najevo, že blonďák, co seděl nejblíž, Steve studuje medicínu a pracuje v kavárně, Bett je právnička, Mickey je kuchař a tak podobně.
,,A co děláš ty?" Obrátila Bett pozornost zpět na mě.
,,Jsem kriminální inspektor." Řekl jsem prostě. Byla to jedna ze složek, které OSSPOZ pomáhají při kontaktu s mudlovským světem.
Pár lidí přikývlo, Bob se nechápavě zamračil a May mu v rychlosti vysvětlila, že je to něco mezi vojákem a detektivem, ne?
,,Přesně tak." Potvrdil jsem a zbavil se další části drinku.
Hovor se zas vrátil mezi ostatní členy skupiny a po chvíli zaniknul, protože Benny měl jít na pódium, ze kterého nám pak i zamával a obecenstvo tak výrazně potěšil.
V sedm ráno jsem se s nimi rozloučil a oni chtě nechtě mě nechali jít.
(,,Ty už jdeš?" ,,Musím do práce." ,,Tak čau. Měj se, zase někdy…")
Přesunul jsem se do kouzelnické části Londýna, abych si v Děravém kotli dal snídani, díky prázdninám to nebylo nic divného, cestující se tu často zastavují i na snídani, i když tu nespí.
Snídal jsem dýňové paštičky s černým čajem a sledoval dění v lokále. Nedaleko odemě seděl jakýsi kouzeník, který si dost efektním způsobem míchal kávu a četl si u toho knihu od Stephena Hawkinga, Denní věštec ležel ignorován na stole, některé knihy mají prostě neuvěřitelnou moc, i ty mudlovské.
Po snídani a krátké procházce po Příčné, Šikmé a Fideliově náměstí jsem se vydal přes Prasinky do Bradavic.

-

The Royal Vauxhall Tavern - klub otevřený od roku 1863 ve Vauxhall v Londýně
OSSPOZ - Odboj Spojených Států Proti Organizovanému Zločinu
Šikmá ulice - fiktivní místo u Příčné ulice (dle některých fandomů by se alternativa Příčné ulice v ČR měla jmenovat Šikmá)
Fideliovo náměstí - fiktivní místo u Příčné ulice, pojmenováno po "vynálezci" Fideliova zaklínadla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama