Petr Alan Evans 6. Kapitola Living in America

28. ledna 2018 v 13:45 | Zdíša |  Fanfiction

Zdravím, :) ano, vím, jsem strašný, špatný a příšerný, ale nějak jsem se sem nedostal, ale teď je tu další, momentálně 6. kapitola našeho fanfiction! Doufám, že se vám bude líbit, má přesně 800 slov (netuším, jak to, že to tak vyšlo) a děj je přímým poračováním na 4. kapitolu, tak kdo si potřebuje osvěžit paměť, tak se může vrátit o dvě kapitoly zpět a znovu si díl přečíst :)

Váš Zdíša

Btw: Hodlám tuto kapitolu někomu věnovat, takže teď pozor - tato kapitola je pro Nataliu, která se ze mne neustále snaží dostat jakoukoliv povídku, příběh, nebo prostě jen další kapitolu! :D užijte si čtení všichni samozdřejmě a nezapomeňte na komentáře a anketu ;)

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:

Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

4. Listopadu 1981 Santa Rosa, Kalifornie

Hledání vhodného obydlí mne nezabralo moc času. Byt jsem si našel nedaleko centra v celkem starém domě, majitelce mohlo být tak přes šedesát a byla mudla.
,,Jak jsem řekla, je to skromný byt, ale určitě se vám bude líbit, máte štěstí uvolnil se před dvěma týdny, obvykle je o něj velký zájem, ale tentokrát jsem ho zapoměla napsat do seznamu nabízených možností k bydlení." Usmívala se stará mudla a vedla mě po starých schodech kamsi do vyšších pater.
Dům mohl být klidně tak z dvavcátých let, ale byl velmi útulný a jako stvořený pro někoho, kdo chce na chvíli najít klid.
,,Jsme tady." Oznámila mi a odemknula masivní dveře. ,,Tak, ten je váš, neztraťte ho." Podala mně klíč od dveří.
,,Děkuji." Vzal jsem si klíč a vešel za ní dovnitř, byt skutečně nebyl velký, ale byl příjemný a útulný.
Po prohlídce celého bytu, která netrvala dlouho, se domovní rozloučila a nechala mne stát uprostřed mého nového domova.
Zkontroloval jsem dveře a začal kouzlit, moc úprav jsem nepotřeboval, nábytek tam byl, ale chtěl jsem jej vylepšit a dodat si sem své osobní věci, které mi potvrzovaly, že teď tu bydlím, že jsem tu doma.
Konečně.
Několik hodin jsem existoval ve svém novém příbytku, probíral se papíry, věcmi a vzpomínkami, ale protože jsem tu neměl žádné jídlo, rozhodl jsem se jít prozkoumat okolí. Domovnice se zmínila, že ve vedlejší ulici je malá rodinná restaurace a o kousek vedle i obchod. Připomělo mi to Británii, toto město bylo unikátní tím, že tu nebydleli lidé daleko od všeho, možná proto vypadali normálněji a zdravěji, než v jiných částech států.
Šel jsem ven a ve vedlejší ulici skutečně našel malou rodinnou restauraci, která díky bohu nevypadala opuštěně - no co, domácí už pár let bylo a nemusela žít myšlenkami úplě v přítomnosti.
Vešel jsem dovnitř a uvítala mě mateřsky se tvářící žena, zřejmě vládkyně podniku.
,,Dobré odpoledne, pane, vítejte u Mortañových." Široce se usmívala a usadila mne ke stolu u okna. Na její slova jsem jí odpověděl klasickým ,,I vám." a možná trochu plachým úsměvem. Nezdálo se však, že by to zmíněnou Mexičanku rozhodilo.
Za chvilku mně přinesla nabídku a nechala mne si ji přečíst. Všiml jsem si, že v restauraci rozhodně nejsem sám, i když byly už dvě hodiny odpoledne a čas oběda tak pro většinu už minul. Bylo obsazených ještě několik dalšího stolů a u baru si kdosi povídal s číšníkem. A přestože šlo o rodinnou restauraci Mexičanů, rozhodně nebyla v menu jen mexická jídla.
,,Vybral jste si?" Oslovila mě znovu paní Mortaño a přerušila tak moje bloudění pohledem po podniku. Usmívala jako předtím.
Vybral jsem si jakési těstoviny s masem a nealkoholický nápoj, přece jen toho alkoholu už bylo dost. Vládkyně podniku odešla, zadala ostatním zřejmě rodiným příslušníkům úkoly a šla dál obsluhovat.
I když byly už dvě odpoledne, zákazníci stále chodili, asi byl tento podnik skutečně oblíbený.
,,Zdravím, můžu si přisednout?" Z úvah a zírání z okna mne vyrušil lehce nesmělý hlas. Jak se ukázalo, patřil mladému a trochu nervózně se tvářícímu muži, kterému nemohlo být více než dvacet let. Jak jsem zjistil, restaurace byla plná, i když některé stoly byly obsazené jen z části, například stůl za mnou okupoval nějaký manažer, který cosi zuřivě cvakal do kalkulačky a zapisoval na papír.
,,Jistě. Je tu místo." Pokynul jsem příchozímu rukou a ten se s plachým úsměvem posadil naproti. O chvilku později obdržel lístek a chvíli na něj zíral. Měl krátké, ale celkem rozcuchané vlasy a působil dojmem, že je mladší, než kolik mu podle odhadu tak asi bylo.
O chvilku později si objednal jídlo a když číšník odešel podíval se na mne. ,,Moc vám děkuju, občas je tu problém s místem. Jinak jsem Eddie Hughes." podal mi přes stůl ruku.
Potřásli jsme si. ,,Alan Ross." A falešné jméno bylo na světě.
Chvíli bloudil očima po okolí a pak na mě zase promluvil. ,,Nevypadáte jako místní. Přistěhoval jste se?"
Došlo mi, že moje oblečení skutečně vypovídá o tom, že jsem právě přicestoval, bylo tu o dost tepleji, než v Británii, takže jsem podle toho také vypadal, košili s dlouhými rukávy, koženou bundu a podzimní boty si tu určitě nikdo na sebe moc nebere. Ne teď.
,,Ano, zrovna dnes." Trochu jsem se usmál, Eddie se také usmál trochu roztržitě a očima zase bloudil po místnosti.
,,Takže si budete hledat práci?" Přestal sledovat dění v podniku.
,,Nikoliv, přestěhoval jsem se právě za prací."
,,Můžu se zeptat, kde pracujte?"
,,V OSSPOZ, jestli vám to něco říká." (Odboj Spojených států Proti Organizovanému Zločinu - název pro mudlovský svět)
Rozzářil se. ,,Já taky. I když na nižší pozici, většinou jsem jen v kanceláři." Řekl posmutněle.
,,Chybí vám praxe?" Zvedl jsem obočí.
,,Za měsíc mi bude dvacet, nemám ještě kvalifikaci." Vysvětlil.

Víc už říci nestihl, protože přišla někaká mladá servírka a donesla nám oběd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama