Petr Alan Evans 4. Kapitola Stálá deprese opadá (někde)

30. prosince 2017 v 16:33 | Zdíša |  Fanfiction
Zdravím vážení, rozhodl jsem se, že kapitolu dopíšu již dnes, protože o Silvestru se tím nechci moc zabývat (stejně budu, já vím..), takže tady je 4. kapitola, opět má několik dějových os a úrovní :).
A jak psala Niela (myslím, že včera), vážně o vás víme! :D Takže je zbytečné se schovávat. ;) Jen nám pěkně řekněte, co si myslíte, my z toho budem mít radost. :D

Váš Zdíša

Btw: Vážně nezapomínejte na ty komentáře, docela nás to baví číst, :) a navíc, co člověk, to názor.

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:

Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

3. Listopadu 1981 Santa Rosa, Kalifornie

Vyšel jsem ze zapadlé slepé uličky a ocitl se před parkovištěm, vpravo se nacházela mudlovská střední škola a vlevo nenápadná budova, a zrovna do té jsem měl namířeno. Jedno ze sídel MACUSy se nacházelo právě na takto nelogickém místě. Zrovna vedle střední školy se řešily problémy kouzelnického světa.
Celý úřad byl sice v budově nad zemí, ale přesto používali magická okna, ve kterých si mohli počasí navolit. Což mi přišlo jako další nesmyslný rozmar, když zrovna tady je počasí obvykle celkem dobré. To už se rovnou mohli přestěhovat do státu Washinghton, tam alespoň skoro pořád psí počasí.
I dnes tu bylo slunečno, no jistě, jako by se nechumelilo..
Hůlkou jsem poklepal na dveře a ty pro mé oči přestaly vypadat zaprášeně a zároveň mne skryly kouzlem, aby se dovnitř nedostal žádný nepovolaný mudla.
Vstoupil jsem do poměrně staromódně zařízené haly, nebo spíše ne staromódně, ale prostě americky. Vlastně to tam vypadalo jako na všech amerických ambasádách na světě.
Úředníček za stolem jen zvedl hlavu, když jsem kolem něj procházel. Neměl povinnost zadržovat příchozí, od toho tu byli jiní.
Došel jsem až ke kanceláři ředitele této pobočky, nebo spíše této části států.
,,Dobrý den, pane. Přejete si?" Otevřel mi úředník ze sekretariátu a nechal mě vejít dovnitř. Líně jsem se na něj urostřed místnosti otočil a z vnitřku bundy vyndal složku s nápisem: Tajné, jen pro povolané.
,,Jdu za ředitelem. Něco pro něj mám." Řekl jsem prostě.
,,J-jistě, pan Fuchs vás jistě přijme." Rychle začal přikyvovat člověk ze sekretariátu. vypadal dost rozklepaně. Byl jsem proti němu takové ztělesnění klidu.
Hned potom vykročil ke dveřím naproti stolu a zaklepal. Po vyzvání se dveře otevřely a ten mužík mně pokynul k vstupu.
,,Pane řediteli, máte návštěvu. D-důležitou." Držel roztržitě ruku na klice.
,,Děkuji Augustone, můžete jít." Propustil ho ředitel, který seděl za mohutným stolem a probíral se nějakými papíry. Opět se mi vrátil pocit Americké ambasády. Zvedl ke mě pohled a vstal. ,,Dobrý den, jsem Johnnatan Fuchs, ředitel." Natáhl ke mě ruku.
,,Těší mě." Potřásli jsme si.
,,Prý pro mne máte něco důležitého. A Vaše jméno?" Zůstal stát.
,,No, jistě," podal jsem mu obálku. ,,Prosím."
Vzal si ji, poodešel o několik kroků a otevřel ji. Chvíli se do ní díval a pak se opět zaměřil na mě. ,,To má být vtip? Je prázdná." Díkybohu za smysl pro humor, usmíval se.
,,Vlastně ani ne, vtipné to teprve být začne." Oznámil jsem prostě a posadil se do křesla před stolem.
,,Jak to myslíte?" Též se posadil, ale za svůj stůl.
,,Naprosto tak, jak to říkám."

Po dvou hodinách rozhovorů, skleničky whiskey a chvíle ticha. Jsem byl připraven odejít z tohoto místa pryč.
,,Jak už jsem řekl, bydlení si zařiď, každý si ho tady obstarává sám, protože většina pracovníků stejně dojíždí." Uklidil skleničky. ,,Jinak tě vítám zpět jako Aurora." S úsměvem na rtech mi podal ruku a znovu jsme si potřásli. U mě by jste úsměv hledali těžko.
,,Díky, bydlení by nemusel být problém." Chtěl jsem nechat zmizet prázdnou složku, ale Johnnatan mě zastavil.
,,Nech ji, bude se hodit." Zvedl ji ze stolu. ,,Musíš si vytvořit falešné údaje, a vzhled, no, ten už máš. Takže ještě se bude hodit."
Uchechtl jsem se. ,,Takže jsem takové státní tajemství..?"
,,Jo, přesně tak. A nezapomeň, ve čtvrtek tě očekávám v jednací místnosti č. 7." Mávl na mně.
,,Budu tam v devět, žádný strach." S těmito slovy jsem se otočil ke dveřím a po chvíli jsem opustil i budovu úřadu.


-

2. Listopadu 1981 Bradavice

Temnota Bradavického sklepení byla pro Severuse mnohem temnější, ale příjemnější než obvykle. Bohužel už byl profesorem lektvarů a nemohl se jen tak ulít - nikdy to neudělal, možná tak jednou, ale to bylo kvůli Voldemortovi, když ještě nedělal jeho špeha v Brumbálových řadách. Ve skutečnosti sice špehoval pro Brumbála, ale to se Temný pán nikdy nesměl dozvědět. Zrádci nedostávali druhou šanci k životu.
Severus procházel chodbou, ke které se připojovala chodba vedoucí ke Zmijozelské koleji. Nejraději by se obrátil a zůstal zalezlý ve svém kabinetě.
Bylo za tři minuty osm, od osmi byla snídaně.
Zrovna připojenou chodbou přicházely dvě třeťačky z jeho koleje a něčemu se chichotaly. Obávaný profesor lektvarů je spražil takovým pohledem, že přestaly vydávat ty otravné zvuky a pospíšily si do Velké síně.
Severus Snape dorazil krátce po začátku snídaně a posadil se na své místo.
Cítil, že ho ředitel pozoruje. Vzal si svůj hrnek a nalil si do něj černý čaj, jako každé ráno. Ale když se napil překvapil ho šok. Čaj byl sice černý, ale neuvěřitelně sladký.
,,Albusi, proč mám v čaji minimálně deset kostek cukru?!" Procedil tiše mezi zuby.
,,Chtěl jsem tě jen trochu povzbudit, drahý chlapče." Usmál se starý ředitel školy.
,,Tak to se ti moc nepovedlo." Odsekla unaveně oběť a přivolala si nový čaj.
,,Nechceš si vzít dnes volno?" Pozoroval ho dál Brumbál. ,,Vypadáš, že jsi nespal."
,,Ne, děkuji Albusi. Mám energie víc než dost." Odmítl nabídku, ale moc dobře věděl, že by ji nejraději přijmul a ještě by prosil o další volné dny.
,,Jak myslíš, drahý chlapče, jak myslíš…" Pokýval smutně hlavou vládce institutu a věnoval se dál své snídani.
Severus se také rozhodl nasnídat, vzal si muffin s hořkou čokoládou a popíjel k němu, teď už neoslazený, černý čaj.

-

3. Listopadu 1981 Azkaban, oddělení s nejvyšší ostrahou

Zatímco ostatní lidé snídali, Sirius Black ležel na tvrdé zemi ve své cele a zíral do stropu. Snahy o útěk i pořvávání na ministerské bystrozory, kteří každou chvíli prošli tímto oddělením už dávno vzdal.
Naděje ho opustila, byl uvězněn za něco, co neudělal, sice jednu z těch věcí, ze kterých byl obviněn udělat chtěl, ale ten zmetek krysí mu utekl a přímo před očima desítek mudlů zinscenoval svou smrt. Jamese Pottera a Lily by ale nikdy nezradil.
Proč jen byl tak pitomý a navrhl jako strážce Červíčka? Nemohl si to přestat vyčítat. Před dvěma dny měl ještě naději, že by mohl být alespoň soud. Nic se nedělo. Akorát mu jeden z bystrozorských strážných vyčetl, že jeho smrtijedští kamarádi zabili i bratra Potterovy manželky, tak jestli je spokojen, že je nechal odpravit z povrchu zemského. Reakce byla jasná…
,,Nejsou to žádní moji kamarádi! Nesnáším je!" Řval na ně, jako by to mělo mít nějaký účinek.
Teď ležel na zemi v Azkabanské kobce a přemýšlel o smyslu života. Žádný ho totiž už nenapadal. Ztratil všechny, určitě i Remuse, tomu totiž neřekli, že srážcem bude Červíček. Zbyl mu jenom Harry, který na něho určitě brzy také zapomene.
-
Btw2: Nezapomeňte na: názory do komentářů a do ankety ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama