Nepojmenované fanfiction - Petr Alan Evans 1. Kapitola Časy minulé

15. prosince 2017 v 11:32 | Zdíša |  Fanfiction

Zdravím Vás ještě jednou, toto je tedy první kapitola dosud nepojmenovaného fanfiction. :) Tak schválně, jaký název se k němu bude hodit nejvíce? Tipy jsou očekávány v komentářích. A ještě něco, tato kapitola má přesně 1000 slov, jen taková zajímavost ;)

Váš Zdíša

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:

Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

Po cestě z plochých kamenů pomalu přicházel tustý mladík. Krátké, světle blond vlasy měl pečlivě uhlazené a v ruce držel kytici červených růží.
,,A hele, Tučňák je tady." Pronesla napůl pobaveně, napůl otráveně moje mladší sestra, která se objevila vedle mne. Přikývl jsem. Sledovali jsme přicházejícího Vernona Drusleyho z okna v patře.
Ozval se zvonek.
,,Už běžím!" Bylo slyšet naši matku. ,,Peti, dej vařit vodu." Dodala pak o poznání tiššeji. Kroky naší starší sestry byly dobře slyšitelné i pro nás.
,,Dobrý den, paní Evansová." Témeř jsem viděl, jak se objemný přítel mé sestry snaží poklonilt naší matince.
,,Vítej Vernone, Petunie hned přijde. Posaď se kam chceš." A host byl uveden dovnitř.
,,Měli bychom jít dolů." Ozvalo se mi u ucha.
Podíval jsem se na své mladší dvojče. ,,Víš, že nás nemá moc rád." Přikývla.

,,Péťo! Lily! Pojďte mi pomoct. Bude oběd."
,,Ano, mami!" Zavolal jsem na ni zpět a s Lil jsme se vydali dolů do kuchyně.
Tlustý tučňák seděl v křesle. Napadlo mě, že z něho snad ani nevstane, jak je tlustý. Nastínil jsem to sestře, a ta se pobaveně usmála a odvětila, že by ji to neudivilo. Potměšilý úsměv se nám nevyhnul.
Peti měla na daného mudlu zřejmě jiný názor, protože se na nej zrovna usmála a pozdravila ho. A pak se otočila k nám a zahlédla náš výraz.
,,Co vy dva zas plánujete? Nemůžeme se jednou v klidu naobědvat? Ne?" Řekla, když přišla blíž.
,,Odpověděla sis sama sestřičko. Ne, když je tu on." Odvětil jsem a kývnul k tučňákovi, kterému právě matka nabízela něco k pití.
,,Chovejte se jako dospělí. Jednou. Prosím." Upřela na nás oči. Měla nás ráda, ale tohle ji zřejmě štvalo.
,,Ale to my nejsme, sestřičko." Opáčila mladší dívka. Petunie jen zakroutila hlavou a odešla připravovat na stůl.

Pak se vrátila máma. Naši debatu naštěstí nezachytila.
,,Tak co, máte salát?" Rychle jsem sklonil zrak. Zelenina se krájela vlastně skoro sama.
,,Ano mami. Už to bude." Usmála se Lil.
,,Zlato, nepoužívej magii, když máme hosty." Napomenula mně.
,,My ještě někoho čekáme?" Opáčil jsem možná trochu víc drze, než bylo vhodné.
,,Péťo!" Sykla na mě. ,,Víš, že je na Peti jestli mu to řekne, nebo ne."
,,Měla by. Jestli si ho teda chce vzít." Pronesl jsem rozmrzele a zelenina se sama vznesla a spadla do mísy.
,,Co kdyby jsi začal dodržovat výnos o zákazu kouzlení nezletilých?"
,,Ten se na toto nevztahuje. Ministerstvo nemá nejmenší tušení, že něco dělám." Další zelenina skončila v míse. Tentokrát Lilyiným přičiněním, a po mudlovsku.
Matka zamíchala obsah a salát odnesla na stůl se slovy: ,,chovejte se slušně."

Vzali jsme ostatní pochutiny a dobroty z kuchyně a odnesli je na stůl. Mezitím se domů vrátil i táta. A šel se pozdravit s hostem. S matkou se již přívítal.
Posadil jsem se ke stolu.
,,Teď to bude zajímavý." Oznámil jsem Lily, které jsem pomohl posadit se vedle mě.
Tučňák se pokusil vstát. Ano, jen pokusil. Křeslo ho nechtělo pustit. Petunie k němu přiběhla a chtěla mu pomoci. Ruku mu podal i táta a starší sestra se podívala na nás. Smích se dal zadržovat jen těžko. Nakonec její přítel v pohodě vstal a podal si s naším otcem ruku. Petunie nás opět probodla pohledem.
,,Posaďte se prosím. Ať se můžeme najíst." Vyzvala matka zbytek přítomných, který ještě byl na nohou. Vernon skončil naproti mne. Peti vedle něj a rodiče, každý na jednom konci stolu. Kdyby se stůl rozdělil v polovině mohly by vzniknout dvě společenské části. Dámská a Pánská. Ale jen mohly, protože jistý nejmenovaný naproti mně zabíral přespříliš místa.
Mezitím, co jsem uvažoval, každý dostal svůj příděl jídla a u stolu se rozvinula konverzace. Nijak jsem nepřispíval. Byl jsem vzorně ticho.

,,Vernone, cože to studujete?" Zeptal se otec diplomaticky.
,,Obchodní akademii." Odpověděl. Zřejmě neměl tak výtečné vychování, aby řekl ještě něco dalšího.
,,To je zajímavé." Odvětil otec, který studoval práva a pak medicínu, takže nějaký obchodní institut, ho rozhodně nenadchl. ,,Čím tedy hodláte být?"
,,Mám v plánu ucházet se o místo vedoucího ve firmě na vrtačky. Po škole tedy."
,,Tak každý potřebuje nějakou práci." Z konstatoval jeho plány a nechal ho být.

Na druhé straně stolu, pokud nebylo zrovna ticho, mluvila hlavně matka.
,,Lily, podáš mi prosím ještě salát..?" Chňapl jsem po míse, protože tam, kde byla, nemohla Lily nikdy dosáhnout.
,,Díky." Řekly téměř najednou.
,,Nedáme si potom kávu? Myslím, že na víno není ještě vhodná doba." Změnila Petunie téma.
,,Francouzi by tě naprosto nechápali, dcero. Víno se hodí k jídlu i dezertu." Zareagoval táta.
,,Půjdu nějaké vybrat." Vstal jsem a vyhnul se tak přípravám na další část společného času. Nikdo nic nenamítal.

Po několika minutách ve sklepě jsem se vrátil zpět. Všichni byli v obývacím pokoji. Host a Peti v křeslech, rodiče na sedačce a Lily se opírala o parapet. Na konferenčním stolku byly zákusky a osazenstvo vedlo čilý rozhovor. Nesnažil jsem se studovat, o čem mluví.
,,Tramín červený." Přešel jsem doprostřed pokoje, představil lahev a nalil všem do skleniček.
,,Dobrá volba." Přikývnul otec, když ochutnal.
,,Děkuji." Pozvedl jsem číši, aby jsem mu připil.

Nálada se postupně uvolňovala. Napětí už nebylo tak znatelné. Ale Dursley se otočil na mě.
,,Čím vlastně chceš být ty?" Vyslovil otázku. Napadlo mne, že to mohl formulovat jinak. Lépe.
,,Zabývám se právem." Kouzelnickým, dodal jsem v duchu.
,,Aha." Očividně čekal nějakou méně významnou věc. Z nějakého důvodu mne nepovažoval za důležitého člověka. Možná zastával názor, že lidé s dlouhými vlasy jsou nezaměstnaní buřiči, kteří dělají jen problémy.
,,Péťa je ale úspěšný, Vernone." Obhájila mne starší ze sester. Byl jsem překvapen.
,,Jistě, o tom nebudu pochybovat." Proč musel kazit náladu? Kazí reputaci hlavně sobě přece.
,,Omluvte mne prosím, musím ještě něco zařídit." Odložil jsem skleničku a políbil matce ruku. Vždy jsem byl slušňák. ,,Vrátím se za dvě hodiny."

Došel jsem si pro knihy, které jsem měl vrátit Severusovi a vyšel ven. Co se dělo doma potom, vím jen z vyprávění sester, ale protože to Lily líčila poněkud znuděně, nic z toho mě nezaujalo. Jen vím, že svým chováním jsem z Vernona udělal idiota. Ne, že by jím nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama