Stíny minulosti 3. Kapitola - Ředitelna

31. května 2017 v 21:15 | Niela |  Stíny minulosti

Ahoj, ještě než tento měsíc odejde nenávratně pryč, chtěla bych přidat třetí kapitolu Stínů minulosti. Sice neprošla betareaderem, protože beta má zřejmě moc práce, ale za nedlouho se tu snad objeví zkontrolovaná verze. Tato kapitola je zatím nejdelší logicky souvislou věcí a prostě ty téměř tři tisíce slov je snad nejvíce, co jsem kdy poslala do digitálního světa :) celkem vtip - třetí kapitola = tři tisíce slov, je to jen náhoda a těch slov je 2 879 :)

Užijte si čtení a nezapomeňte na komentáře a anketu! :)

Niela

Btw: Teď již je kapitola zkontrolována :)
Celkem jsem si oblíbila větu ,,..já jsem Zmijozel, ty jeden nebelvírský sysle!" A co vy, co zaujalo vás? :)

Letní slunce zahřívalo školní pozemky Bradavické školy a většina studentů se bavila venku. Ale jedna osoba se po příjezdové cestě z Prasinek blížila směrem k hradu. Nebylo obvyklé, aby někdo, kdo jde do Bradavic na nějaké jednání, šel pěšky až z Prasinek.
Této ženě to zřejmě nevadilo. Rozhodným krokem šla přímo k vstupní bráně a blond vlasy s odstíny hnědé jí povlávaly kolem tváře, jak lehce foukal vítr.
Studenti se překvapeně otáčeli za nově příchozí. Nebylo obvyklé, aby do Bradavic najednou chodily návštěvy. Nebo se to alespoň nestávalo moc často. Většina se o tom, že do Bradavic zamířila nějaká mladá žena, začala bavit s přáteli. A tak se to samozřejmě, ještě než došla k ředitelně, rozneslo celou školou.
Když konečně zaťukala na dveře ředitelny, byli uvnitř již všichni předem informováni, že návštěva je tu.
"Dále," ozvalo se jen. A ona vstoupila dovnitř. Brumbál seděl jako obvykle za svým stolem a všichni bývalí ředitelé byli na svých portrétech.
"Dobrý den," pozdravila všechny.
"Dobrý den slečno."
"Dobrý den," ozvalo se z některých portrétů a ostatní bývalí ředitelé a ředitelky jen kývli na pozdrav.
"Dobrý den madam Blacková," řekl Brumbál a usmál se. Ale jen co řekl 'Blacková', naplnil ředitelnu překvapený šum. Nikdo tomu nerozuměl. I Brumbál byl překvapen, když se v dopise o místo profesorky podepsala Madam Blacková.
Když se šum uklidnil, ředitel znovu promluvil.
"Jak jste psala v dopise, chtěla byste získat místo profesorky v Bradavicích. Ale nenapsala jste, který předmět byste chtěla vyučovat."
"Ano, to jsem skutečně napsala. Pokud by to bylo možné, ucházela bych se o místo profesorky Lektvarů, nebo Obrany proti černé magii," objasnila svůj záměr.
"Jistě, to chápu. Ale má to drobný háček," řekl ředitel.
"Jaký háček?"
"Oba posty jsou obsazené." Když viděl, že chce něco namítnout, mluvil dál: "Sice profesor Obrany letos skončil s vyučováním, ale našel jsem již jiného adepta."
Nezdálo se, že by ji to nějak vyvedlo z míry.
"Ach ano, nechtěl byste to alespoň zkusit?"
"Mohl bych zkusit, jestli byste uspěla jako profesorka. Profesor Lupin tu sice není, ale když mu pošlu sovu, jistě přijede dříve, než měl v plánu." Jméno 'Lupin' ji trochu překvapilo, ale nedala to na sobě nijak znát.
"Dobře a druhý vyučující?"
"Profesor Snape je ve škole, protože jak víte, školní rok ještě neskončil."
"Jsem ráda, že reagujete kladně," sdělila mu mírně.
Brumbál se mírně pousmál.
"Máme tu ale ještě jeden problém."
Opět zbystřila a věnovala mu pozornost.
"Ano?"
"V přijímacím dotazníku jste přeskočila hned několik zásadních otázek," díval se na ni svým rentgenovým pohledem.
"Ano, máte pravdu, většinu otázek," na vteřinu zavřela oči.
"Takže až je doplníte, mohli by vám drazí profesoři poskytnout zkoušku, zda byste zvládla jejich předmět vyučovat."
"Dobře, doplním, nebo se alespoň pokusím doplnit, zbytek otázek," tato odpověď se mu zdála dobrá, proto jí podal pergamen s příslušným dotazníkem.
"Tady máte nový dotazník, vezměte si ho a prosím doplňte," řekl s úsměvem.
,,Děkuji vám, ale mám na vás jednu malou prosbu," řekla mírně.
,,Ano? Jakou?" Usmál se.
,,Jen bych si potřebovala promluvit s jedním portrétem bývalého ředitele, pokud by mi to bylo umožněno." Všechny portréty zpozorněly.
,,S bývalým ředitelem?" zeptal se překvapeně.
,,Ano přesně tak," přikývla.
,,Dobře, tak s kterým?"
,,S panem Phineasem Nigellusem Blackem."
V ředitelně nastalo ticho, naprosté ticho.
,,Jistě, můžete si s ním promluvit," přikývnul ředitel. ,,Pokud s vámi tedy bude chtít mluvit," řekl a obrátil se na bývalého ředitele.
,,Jistě, když se mnou chce tato mladá dáma mluvit."
,,Dobře, nechám vás tady o samotě," řekl nynější ředitel a opustil ředitelnu.
,,Mám na vás jednu otázku madam. Znám vás?" zeptal se Phineas Nigellus Black a bývalý ředitel zvědavě.
,,Nejspíš vás to udiví, ale ano," odpověděla mu a prosadila se do křesla otočeného směrem k portrétu.
,,Zvláštní," konstatoval. ,,Já vás nepoznávám."
Ona se jen usmála. ,,Já se vám ani nedivím."
,,Nedokážu si vás k nikomu přiřadit. Vždyť je vám sotva dvacet. A nikoho tak mladého s rodovým příjmením v rodině nemáme, nebo si alespoň na nikoho takového nevzpomínám," prohlížel si ji a přemýšlel, ke komu by tedy měla patřit.
,,Jste na omylu, dvacet mi není ani náhodou," usmála se.
,,Je mi 32." Všichni na ni vyvalili oči.
,,Nechtěla jste říci, že je vám 23?" zeptala se jedna z bývalých ředitelek.
,,Ne opravdu mi je 32," zůstala v klidu.

Phineas ji pozoroval. ,,To ale…"
Povzdechla si: ,,Ano, já vím, není to jednoduché." Pak se na něj upřeně podívala: ,,Ale nechte si to pro sebe."
Na to jen přikývl.
Po chvíli se Albus Brumbál vrátil do místnosti. ,,Vyřídila jste si, co jste chtěla?" zeptal se s úsměvem. Ale hlavou mu vrtalo, co to všechno má pro Merlina znamenat.
,,Ano, a děkuji vám," s těmito slovy s mírnou úklonou hlavy opustila ředitelnu.

-(Jiný pohled)-

Ještě toho večera si ředitel zavolal profesory Obrany a Lektvarů.
,,Řediteli Brumbále?" ozval se Remus Lupin.
,,Volal jste mne profesore Brumbále?" vstoupil do místnosti profesor lektvarů Severus Snape.
,,Ano, oba dva jsem chtěl vidět," promluvil ředitel při pohledu z okna. ,,Posaďte se prosím." Když se všichni posadili, zeptal se: ,,Dáte si čaj, či něco jiného?"
Oba odvětili, že ano, ale Snape si neodpustil jízlivou poznámku.
,,Tak co se děje, jistě jsi nás Albusi nepozval jen tak na čaj," změřil si hostitele svou chladnou maskou.
,,Nepozval jsem vás jen tak, něco od vás potřebuji."
Zatímco byl Remus vzorně ticho, Severus tiše zavrčel.
,,No jistě, co jiného."
Ředitel tu poznámku přešel a pokračoval klidně dál. ,,Máme tu uchazečku o post profesorského místa, ale má to háček."
,,Jaký háček?" zeptal se zaujatě Remus Lupin.
,,Neuvedla většinu bodů dotazníku, podle vzhledu mi nic neříká a ani neuvedla celé své jméno," povzdechl si ředitel.
,,Asi tím nemyslíš všechna její jména, že? Proč vlastně?" ptal se snad i zvědavě Snape.
,,Nevím chlapče, proto potřebuji vás dva."
Když se tvářili nechápavě vysvětlil to blíže. ,,Vzhledem k tomu, že o té dámě nic moc nevíme a nemáme tedy k dispozici ani její výsledky NKÚ a OVCÍ, potřebujeme, abyste ji prozkoušeli."
,,Proč ale Lektvary a Obrana?" nerozuměl Remus.
,,Má zájem o tyto předměty, já vím, jsou obsazené, ale stejně," řekl ředitel a napil se svého zvláštního čaje.
Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.
,,Dále. Jen pojďte," odpověděl na to Brumbál. Madam Blacková vstoupila do ne už tak prázdné ředitelny. ,,Chtěl bych vám představit madam Blackovou," představil ji ředitel přítomným profesorům. ,,Madam toto jsou profesor Snape a profesor Lupin."
Jen přikývla, ale nakonec řekla: ,,Těší mě, ráda vás poznávám."
,,Mě též," pplatil jí Lupin.
Snape jen pokýval hlavou.

Když se posadila i ona, začal ředitel s jakýmsi proslovem.
,,Takže v blízké budoucnosti budete přezkoušena. Tedy těmito profesory, protože ministerstvo nemá nad Bradavicemi jako nad soukromým institutem žádnou moc" Když skončil, madame Blacková právě dopila třetí šálek jasmínového čaje.
,,Dobře. V blízké budoucnosti? Takže kdy můžeme začít?" zeptala se bez obav.
Všichni na ni pohlédli.
,,Kdy chcete, to záleží na vás. Klidně za týden, nebo dva. Měsíc by též nevadil," upřesnil ředitel.
,,Pokud podle mne, tak klidně hned."
,,Hned?" zeptali se všichni naráz.
,,No ano. Pro mne to není žádný problém."
V místnosti nastalo ticho, podobné, jako když řekla své jméno.

Jako první se ozval bez podivu Brumbál. ,,Zdá se, že si věříte. Jen… Jaké bylo vaše vysvědčení z OVCÍ?" měřil si ji rentgenovým pohledem, jako by se snažil získat nějaké informace navíc. Používal nitrozpyt, ale vždy, když se někam chtěl dostat, narazil do zdi, nebyla ani vidět, ale byla nepostupnou překážkou.
,,Mé vysvědčení bylo výborné, když vás to tak zajímá. Ehm.. Mohl byste laskavě přestat používat ten nitrozpyt? Zdá se, že mi nevěříte," mluvila klidně, ale poslední slova mírně zdůraznila. Slovo nitrozpyt zaujalo všechny kolem, i portréty.
,,Nitrozpyt?"
,,Nitroobrana?"
,,Ví snad?" zahučelo místností, byla to tichá debata, kterou však slyšeli všichni.
,,Pokud nebudete nic namítat, zkouška z Lektvarů by se uskutečnila o trochu později, možná o pár dnů. Abych měl čas leccos připravit," ozval se hluboký hlas mistra Lektvarů.
,,Jistě, žádný problém," řekl Albus.
,,Já nic nenamítám k obraně, tak zítra. Nebo za dva dny?" přidal se Remus.
,,V pořádku, kdy jen chcete, nemám problém," usmála se. S domluvenými termíny, o kterých se ještě přesněji domluví, se rozešli pryč z ředitelny.

Ráno začalo stejně jako každé jiné. Bylo krásně, jak to v létě bývá.
I jistá možná budoucí profesorka se šla nasnídat do téměř prázdné Velké síně. Vlastně byli tam v podstatě jen profesoři, a přesto to tam vypadalo příjemně, žádný zbytečně prázdný prostor, prostě magie.
,,Dobré ráno," pozdravila ty, co byli nejblíže, když ráno sešla ke svému místu. Dostalo se jí několik odpovědí, včetně ,,Bré.. Bré rá-no.." od profesorky věštění, která málokdy scházela dolů ze svého aromaticky provoněného kabinetu.
,,Ehm, dobré ráno," řekl jen Severus Snape a dál četl včerejší noviny.
Ve chvíli co se posadila na své místo mezi ředitelem a profesorem Lektvarů, se objevila její snídaně a do Velké síně se snesly sovy. Zdálo se, že Denní věštec je tu asi pro každého, a nejen ten. Sotva sova přistála vedle u Snapea, odložil noviny, aby si vzal ty nové. Když je otočil titulní stranou nahoru, všichni byli zděšeni, jen madam Blacková zůstala i ve svém nitru klidná, přestože titulek hlásil: Útěk z Azkabanu! Utekl Sirius Black!

Ve velké síni nastal celkem velký rozruch, i přestože tam nebyli studenti. Ředitel musel některé i několikrát ujistit, že to bude v pořádku a že mozkomorové, kteří budou hlídat školu, jak se domluvil s ministrem, jim neublíží.
Většina byla zděšena, takže si moc nevšímala svého okolí. Avšak bývalý stoupenec Voldemorta si všiml, že to s jistou profesorkou sedící vedle něj nijak nehnulo.
,,Vás to neděsí?" zeptal se. ,,Zpráva o útěku Siriuse Blacka z Azkabanu," upřesnil, když vzhlédla.
,,Ne."
,,Vy nevíte kdo to je?" pozvedl obočí.
,,Samozřejmě, že vím," odvětila a vysypala na svou kávu cukr.
,,Nevypadáte, že by to s vámi něco udělalo. Je to podezřelé."
,,To jistě může být. I samotné mé jméno může být podezřelé, navíc, ano. Nevíte ho celé," mluvila klidně, jako kdyby se nic nedělo, a se stejným klidem míchala obsah svého hrnku.
,,Proč nám ho nechcete říci?" opřel na ni svůj pohled.
,,Nemohu," řekla jen, navíc o poznání tišeji, takže to vyznělo mírně smutně.
,,Proč?"
,,Je to složité. Nemohu vám to říci," pousmála se.
,,Navíc, bohužel ho ani sama nevím celé," řekla a očima přejížděla stránku novin, jestli tam náhodou není i něco jiného, než útěk z vězení, něco zajímavějšího.
,,Nevíte?" Raději ani moc nemaskoval svůj údiv, toto ho dostalo. ,,Jak … Jak můžete nevědět své jméno?" Zeptal se poměrně dost rozpačitě.
,,Je to dlouhý příběh, který z části též nevím, ne úplně svou vinou. Ale věřte, že mne to mrzí," zavřela na chvilku oči, aby se zklidnila, bylo strašné nevědět tolik věcí, které jste věděli a museli jste je vědět, tolik důležitých podnětů.
,,Je vám maximálně něco málo přes dvacet. Jak by se vám mohlo stát něco tak šíleného, jako se dělo dříve?" udiveně ji pozoroval.
,,Dvacet," pousmála se. ,,Ne to mi vážně není, i když na tolik mohu vypadat. Je mi více, daleko více." Víc už neřekla, protože se před ní objevil pohár s jakýmsi lektvarem, stála u něj skřítka a vypadalo to, jako kdyby jí chtěla něco sdělit.
,,Má paní.?" mírně se uklonilo to malé stvoření. Podívala se na něj. ,,Máte tu …" Trochu vyděšeně se rozhlédla: ,,Svůj le..nápoj," vyhrkla rychle. A podívala se na svou paní svýma velkýma očima.
,,Děkuji ti," řekla madam mile. Vůbec se ke skřítce nechovala surově jako se často k nim jejich majitelé chovají. ,,Winky, mohla bys mi prosím dát poštu na stůl do mé pracovny? Nechci, aby ji někdo našel," požádala tu malou skřítku.
Severus nemohl věřit svým uším a očím. Takto mile se k domácím skřítkům kouzelníci většinou nechovají.
,,Jistě ma'am," uklonila se znovu a zmizela.
Ještě než se Snape mohl zaměřit na lektvar v poháru, na který se jeho uživatelka moc netvářila, rychle ho vypila, snad dokonce téměř naráz.
,,Co to bylo?" zeptal se se střídavým pohledu na ni a na pohár.
,,To je tajemství, lékařské tajemství," pousmála se jen a dopila svou kávu. Pohár hned po tom, co ho postavila na stůl, zmizel.
,,Teď pokud mne omluvíte, musím jít. Kdybyste mne hledal, nebo kdokoli jiný, budu ve svém kabinetu, mám jej ve druhém patře," pronesla jakoby nic, vstala a vydala se pryč ze síně.
,,Jistě," pronesl jen profesor lektvarů ještě, než odešla od stolu. ,,Zajímavý rozhovor," potřásl hlavou, když zmizela a vrátil se ke svým novým novinám.

-Jiný pohled- madam Black

Když jsem opustila Velkou síň a vydala se do svého kabinetu, přemýšlela jsem o tom, co všechno vlastně mají šanci o mne zjistit. Nebylo toho moc, ale zase ani příliš málo. Bohužel cesta nebyla dostatečně dlouhá na to, abych přišla na všechno. Proto jsem se uchýlila do kabinetu, který dnes vypadal jako příjemný byt, z tohoto pohledu jako dům, někde v přírodě. Byl však vcelku moderně zařízen, poměrně dost připomínal Havraspárskou společenskou místnost, až na ten novější styl.
Kabinet byl ve světle modré barvě, bylo to tam vzdušné a klidné, s velkým výhledem ven. Posadila jsem se za stůl, překvapilo mne, že na něm leží poměrně dost dopisů a dalších obálek, včetně tisku. Začala jsem se tím probírat.

Madam Blacková
(Dotazník pro profesi na škole Čar a kouzel v Bradavicích)

C. L. R. Blacková
(Dopis od Katheellen Philipsové, osobní lékokouzelnice)

Lutsi
(Podle písma dopis od Narcissy, již několik let starý)

Elitní Bystrozorka Madam Blacková
(Dopis od šéfa elitních bystrozorů - v USA)

Lucertia
(Dopis od Ra. Lestreange)

Ten první mne moc nepotěšil, věděla jsem, že obsahuje několik stran plných otázek a okének, která nedokážu ani nemohu vyplnit. Druhý, dopis od Kate. Pořád stejné zprávy. Tedy nic nového.
Při pohledu na ten se jménem 'Lutsi' mě bodlo u srdce, pro jistotu jsem ho hned skryla.
Předposlední dopis mne překvapil, byl nový a zdálo se, že ten, kdo ho psal, ví, nebo přinejmenším tuší, že jsem naživu.
Když jsem viděla poslední dopis, měla jsem chuť ho zničit, stejně jako toho, kdo ho psal. Bohužel to nešlo. Alespoň, že pisatel sedí v Azkabanu. Až si ten dopis přečtu, zdá se, že se dozvím spoustu informací.
Takto jsem ještě chvíli přemítala nad poštou, nakonec jsem toho nechala a odešla k zrcadlu podívat se, zda-li by se našla podoba mezi mnou teď a předtím, a také jak velká, protože to, aby mne nepoznali, hrálo v mém životě obrovskou roli, pokud by se dostalo do světa kdo jsem, že žiji a tak, stala by se jistojistě katastrofa.

-jiný pohled- Severus Snape

Jistá profesorka, tedy bez absolutně jistého místa, mne hned ráno dokázala perfektně vykolejit. A to nejen prohlášením, že si nepamatuje své jméno, natož pak tím, že ji neděsí útěk masového vraha Blacka, toho prašivého psa z Azkabanu. Od chvíle, co se tu objevila, je samé překvapení. Byla milá ke skřítce, užívá neznámý a velmi podezřelý lektvar, o kterém pravděpodobně neví školní ošetřovatelka. A také tvrdí, že jí je více, než dvacet, mnohem více. Je to velmi udivující.
Mé myšlenky mne zcela pohltily, proto jsem už delší chvíli nevěnoval pozornost článku v novinách a ani tomu, že můj čaj už není horký.
Nechal jsem zmizet poštu i zbytek své snídaně a téměř beze slov opustil síň. Na cestě do sklepení jsem nikoho nepotkal. Stejně jsem byl tak zamyšlen, že bych si toho ani nevšiml.
Po návratu do kabinetu jsem ihned začal s přípravou některých ingrediencí a následně i lektvarů. Dělal jsem to tak automaticky, že jsem se na chvíli zarazil nad krájením kořene žaberníku, jak je možné, že pracuji tak bezmyšlenkovitě. ,,Asi zvyk," pomyslel jsem si a pokračoval v práci.

Někdy kolem poledne jsem měl konečně hotovou alespoň část lektvarů. Nebylo toho moc, ale alespoň něco. Stejně jsem stále pochyboval, že obstojí.
Vypadala moc mladě, mladí lidé bývají až moc nezkušení. Já jsem sem nastoupil sice také krátce po škole, ale měl jsem k tomu vážné důvody, navíc začínala válka, teď jí nemůže hrozit žádné nebezpečí, snad kromě uprchlého azkabanského vězně.
,,Není ona snad ...?" Ta myšlenka mne šíleně vyděsila, ale článek v novinách se objevil až dnes ráno. Přišla odpoledne, ne, tak rychlé cestování bez hůlky nejde, a jak vím, ten prašivý pes nemá žádné zvláštní schopnosti. Azkaban je jinak velmi dobře zabezpečené zařízení, ještě nikdy předtím nikdo neunikl.

(Změna pohledu. Phineas Nigellus Black)

Velice mne překvapila, ona žije. Moje prapravnučka nebyla zavražděna, nepovedlo se to. Byl jsem velmi hrdý, i když jsem pociťoval velkou nenávist k jistému Lestreangovi, který ji odsoudil k životu v utajení.
I když jsem jen portrét, je to pro mne velmi důležité, vždyť jsem před chvílí potkal jednu z posledních žijících dědiců svého rodu.
Chvíli jsem takto přemýšlel a pozoroval nynějšího ředitele, jak se snažil vymyslet, kdo to je. Zdálo se, že se mu to nedaří. A pravda nebyla opakem. Po chvíli mne z mého zamyšleného pohledu, upírajícího se kamsi pryč, vyrušil hlas.
,,Phineasi?" pomyslel jsem si, že ztrácí úctu ke starším lidem, protože dovolit si mne oslovit takto, si mne jen málokdo dovolil.
,,Přejete si?" neztrácel jsem úctu.
,,Kdo byla ta žena?" Čekal jsem, že se zeptá, naštěstí jeho nitrozpyt na mne nefunguje, ne ne, nejsem živý.
,,Kdo myslíte?" opáčil jsem společensky přijatelně.
,,Nevím drahý příteli, nemáte nějaký tip?" Drahý příteli? To zní šíleně, já jsem Zmijozel, ty jeden nebelvírský sysle!
Pousmál jsem se. Ale on byl očividně dost zvědavý.
,,Vy to víte, že ano?" Prohlížel si mne. ,,Znáte ji"

,,Ano, vím," řekl jsem jen a opustil svůj portrét, chtěl jsem odejít z místnosti, tak jsem se vydal na menší procházku po hradu.

Btw: Existuje i něco, čemu se říká anketa a komentáře, berte to prosím na vědomí :)!
A a ano, ještě jedna věc, Black tedy utekl z Azkabanu hned z kraje prázdnin.. změna prostě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama