Stíny minulosti 2. Kapitola - Skřítek, hůlka a láhev vína

12. května 2017 v 20:37 | Niela |  Stíny minulosti


Ahoj, konečně je tu druhá kapitola, popravdě musím říct, že byla náročnější než třetí. (Ta jen potřebuje zkontrolovat) Není tak dlouhá, ale těch tisíc sto slov asi tak stačí - třetí má ty tisíce skoro tři, máte se na co těšit :)
Vím, že je květen a moc jsem tu teď nebyla, ale zato jsem stihla celkem dost věcí, mimo jiné i Betarederčinu svatbu :)
Ale teď už čtěte, nezapoměňte na anketu a komentáře a hlavně si to užijte :)

Niela


Bylo načase vrátit se zpět do Anglie, když Francie zklamala. Měla tam ještě nějaké nevyřešené záležitosti.
Mezi první z nich patřil dům rodiny Blacků, podle informací, starých i nových, v něm nikdo nebydlel. Což byla výhoda, ale zároveň i smutný fakt.
Walburga a Orion Blackovi - mrtví.
Regulus Arkturus Black - očividně spáchal sebevraždu.
A Sirius Black si odpykával doživotní trest v Azkabanské cele.
Nebyl nikdo, kdo by v něm žil. Protože pokud vaši druhou polovičku někdo zavraždí, obvykle se lidé nechtějí vyskytovat v domě, kde strávila většinu života, a tím spíš, pokud vám ten dům ani nepatří.
Madam Blacková se proto vydala do Londýna, konkrétněji na Grimmauoldovo náměstí. Zde stál, samozřejmě skrytě, dům č. 12, a protože byl skrytý, mudlové se divili tomu, že je tu dům 11 a vedle něj 13, ale časem si na to všichni zvykli.
Normální člověk by čekal, že bude ve špatném stavu, když v něm nikdo posledních několik let nebydlel. Ale kouzelníci nebývají jedinými obyvateli svých domovů, mívají domácí skřítky, tedy pokud to nejsou chudí krvezrádci, jak by mnozí čistokrevní mohli říct.
Madame Blacková ale vlastnila tento dům a tak mohla v klidu vejít dovnitř.
Když otevřela vstupní dveře, naskytl se jí výhled na vcelku úzkou a dlouhou chodbu, jež procházela téměř celým domem. Stačilo mávnutí hůlkou a každý hned pochopil, že Blackovi jsou majetná rodina. Stěny pokrývaly královsky modré tapety a na nich byly rozmístěny zlaté lampy, které dodávaly místu na atmosféře, až kousek dál visel první obraz, portrét nějakého předka naproti vyřezávanému schodišti, které dosahovalo do všech obytných pater budovy.
Tiše prošla chodbou a obezřetně zamířila do knihovny, co kdyby se přece jen někdo dostal dovnitř, i když to bylo více než nepravděpodobné.
V knihovně nikdo nebyl, krom několika spících portrétů, které však spaly i nadále.
Když se dostala do taktéž prázdné, ale stejně jako ostatní místnosti, uklizené kuchyně, tleskla. Potřebovala přivolat domácího skřítka, stejně byl loajální k ní.
Ozvalo se prásknutí a v kuchyni se zhmotnil domácí skříněk
"Kdo volal Krát-?" překvapeně se zarazil. "Má paní!" vypískl.
"Klid Kráturo. Pravděpodobně se moc nezdržím. Děkuji, že ses staral o dům," pousmála se.
"To je také Kráturovou povinností!" prohlásil skřítek hrdě.
"Dobře, půjdu se ještě trochu podívat po domě. Udělej mi prosím něco k jídlu. Mám celkem hlad." S těmito slovy zamířila z kuchyně. Domácí skřítek se jen uklonil a potvrdil, že jí připraví večeři.
Zbytek domu byl samozřejmě prázdný, takže tu bylo bezpečno. Domácí skřítek stejně neměl komu prozradit svou paní, ani by to ale neudělal.
Když madam Blacková došla do svého pokoje, bylo to tam stejné, jako obvykle, jako kdyby se nic nestalo, kdyby byla pryč jen chvíli a ne několik let.
Lehce přejela rukou po hromadě knih na stole a potom se posadila na ustlanou postel. Měla pocit, jako by jí za chvíli měla zavolat matka, ať jde na večeři, nebo by měl přijít Siri, jestli si s Regulusem nezahrají famfrpál. Ale tyhle časy byly pryč. Už dlouho.
Chvíli tam jen tak seděla a utápěla se ve vzpomínkách. Potom jí při pohledu na hodiny došlo, že by se mohla jít najíst, přece jen bylo už celkem pozdě a nechtěla zaměnit večeři s půlnoční svačinkou.
Sešla po schodišti z třetího patra a zamířila do kuchyně, bylo zbytečné používat jídelnu, v kuchyni bylo místa dost.
A skutečně tam na ní čekalo jídlo, sice řekla, že chce něco k jídlu, ale od věrného domácího skřítka sloužícího rodině, kde významná večeře nebylo nic neobvyklého, který byl k tomu ještě nadšený, že je jeho paní doma, se nedalo čekat nic jiného než skutečně exkluzivní večeře. Chytře využil jídelní stůl, aby bylo místo přesně uprostřed a ostatní židle odstranil, tak vznikl prostor pro přímo královsky vyladěnou večeři.
Madam Blacková musela uznat, že matka by něco takového označila za velmi důstojné. Potrpěla si na styl a eleganci.
Samozřejmě na ni čekal předkrm, hlavní chod, dezert a káva, kterou si přála a k ní byla též čerstvě upečená baklava. Nemělo to chybu.
Po večeři, když skřítek sklidil ze stolu a obdržel pochvalu, se šla madam zašít do knihovny, aby si zkrátila večer nějakou knihou.
Druhý den ji celkem brzy ráno probudilo slunce. Bylo sedm hodin a na stole již jistě byla snídaně. Madam Blacková ještě večer stihla poučit skřítku jménem Winky o lektvarech, jak jí Kate řekla.
Rychle se oblékla a upravila a odešla do kuchyně na snídani. Samozřejmě ta již byla na stole, typicky anglická. Ale také tam bylo něco netypického, pohár, který se objevil, když se posadila ke stolu, její lektvar.
Po snídani se rozhodla, že se půjde podívat do města, nejdříve tedy do mudlovského Londýna, sice měla různé věci a jiné si mohla vytvořit, ale přece jen většina zůstala v domě, kde bydlela předtím.
Navštívila pár obchodů, ve kterých si koupila nějaké oblečení. Poslala to po skřítce domů, protože se jí to nechtělo táhnout na Příčnou.
Chvíli se procházela po Příčné a pak zamířila pro zmrzlinu, bylo totiž velmi pěkné počasí. Měla štěstí, zrovna měli její oblíbenou příchuť.
Navštívila pár obchodů včetně Olivandera, který neměl nejmenší ponětí kdo je.
"Dobrý den," řekla, když s cinknutím zvonku vstoupila do obchodu.
"Dobrý den," Olivander se trochu zarazil, nikoho mu nepřipomínala. "Přejete si slečno?"
"Em… slečna ne," potřásla hlavou. "Potřebovala bych hůlku."
"Jistě... zničila jste hůlku, že chcete novou?" zeptal se zamračeně.
"Nikoliv, jen bych potřebovala druhou," odvětila klidně.
"Dobře, dobře..." zamumlal.
O chvíli později již měla novou hůlku a vydala se dál po ulici.
Rozhodla se navštívit lékárnu, kde se prodávaly různé přísady do lektvarů. Nakoupila si nějaké základní ingredience a nějaké další, které nepatřily mezi nejzákladnější sadu. Při nakupování lektvarů a později procházení se knihkupectvím, ji napadlo, že by si mohla najít práci. Vrátit se na bystrozorský post téměř ihned zavrhla, věděla, že by jí to jednak Kate nedovolila a také, že by s tím mohl být trochu problém. Napadlo ji ale jít učit do Bradavic, vzhledem k tomu, že tam každý rok potřebovali někoho na Obranu proti černé magii, měli by ji vzít.
Koupila si několik knih a též nový plášť a vydala se domů. Chtěla poslat dopis řediteli ještě dnes.
Později večer, když vyplňovala formulář, si otevřela láhev vína, bylo to celkem šílené a asi tak na polovinu otázek neměla odpověď. Takže výsledný dotazník byl napůl prázdný, pomyslela si, že když Brumbál může zaměstnat ducha, motáka a napůl šílenou věštkyni, mohl by přijmout i ji. Kde by mohl být problém?
Poté, co odeslala sovu s dopisem, nezbývalo nic, než jen čekat. Při troše štěstí by odpověď mohla přijít ráno.
S myšlenkou, že zbytek se zjistí zítra a s lahví sladkého francouzského vína nakonec usnula v salónku.

Btw: Nezapomeňte na ty komenty! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama