Petr Alan Evans 8. Kapitola - Bradavice

28. dubna 2018 v 10:29 | Zdíša |  Fanfiction

Zdravím vás všechny, sice není neděle, ale tahle kapitola měla být publikována před takovou dobou, že si jí dovolím zveřejnit s alespoň o jeden den kratším skluzem. Každopádně, jak jsem již psal, v nějaké té dohledné době bych měl už konečně přidat Nechtěného a možná i něco jiného, ale to se uvidí :)
Jinak se omlouvám za ten skluz (který měl za důsledek opětné propadnutí sledovanosti), můžu zkusit slíbit, že se polepším, za pokus nic nedám :D
No, ale teď už vás nechám čiít s tím, aby jste nezapomněli ani na anketu ani na komentáře, tak si užijte čtení! :)

Váš Zdíša

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:


Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

Bradavický hrad, Skotsko

Zastavil jsem se před chrličem chránícím ředitelnu, v papírech od Johnatanna stálo, že heslo by mělo být "medové koláčky."
Naštěstí bylo správné a tak jsem tu nemusel trčet až do doby, kdy někdo přijde - což by kvůli letním prázdninám mohlo trvat docela dlouho.

O několik okamžiků později jsem ze sebe sejmul maskovací kouzla a zaklepal na dveře kanceláře.
,,Dále," ozval se zevnitř nepochybně Brumbálův hlas.
Vstoupil jsem dovnitř.
A ředitel nejznámější kouzelnické školy na mne na chvíli zůstal zírat.
,,Dobrý den, Brumbále." Pokusil jsem se mu potvrdit, že nejsem výplod jeho mysli. ,,Mne jste asi nečekal, že?"
,,Vítejte, Evansi," odpověděl, když se probral a pozval mne se posadit. ,,Takže, hádám, že vás posílá pan Fuchs."
,,Samozdřejmě," potvrdil jsem.
,,Máte, kde bydlet?" Sledoval mne svým rentgenově modrým pohledem starý čaroděj.
,,Ano, v Prasinkách." Řekl jsem stroze.
,,Dobře. Celý hrad je vám k dispozici, samozdřejmě i já a moji kolegové a kolegyně. Neváhejte se stavit. Prý je to důležité a naléhavé." Důležité a naléhavé… jakoby to Nat netvrdil vždy, když někomu píše.
,,Děkuji, to zajisté je. Budu od vás potřebovat pár pergamenů…"
Zpozorněl a narovnat se.
,,Jistě. Citronový drops?"
,,Ne, děkuji. - Šlo by o zaměstnance této školy a školní radu, v rámci šetření je třeba je prověřit." Snad se ty nabídky nebudou moc často opakovat, nemám rád kyselé. Pomyslel jsem si. Ředitel se vždy tváří příliš ublíženě, když se najde někdo, kdo je soustavně odmítá.
,,Dobře, to bych vám mohl poskytnout. Co vše by jste potřeboval?" Zeptal se přímo a jednu z těch kyselých pochutin si dal.
,,Pouze celé jméno a nějaké ty základní údaje." Odvětil jsem.
,,Mohu vám je poslat poštou?"
,,Jistě," odvětil jsem znovu.
,,Dobře, je to vše?" Zeptal se.
,,Momentálně ano, děkuji." Vstal jsem.
,,Dobře, dobře. Mé dveře jsou vám vždy otevřeny, pergameny vám pošlu v průběhu dnešního odpoledne, vyhovuje vám to?" Znovu na mne upřel ten rentgenový pohled.
,,Jistě," zopakoval jsem. Zřejmě se to stane mým novým oblíbeným slovem… ,,Naschledanou pane."
,,Jste tu vždy vítán, stejně tak i ve Velké síni na jídle."
,,Děkuji." A s tím jsem opustil kancelář nejvyššího představitele školy.

Po chvilkovém bloumání po prázdném hradě, kdy mne zastihla sova se seznamem zaměstnanců školy, jsem se vydal na mne vcelku známé místo - do sklepení.
Po chvíli jse stál před dveřmi kabinetu Severuse Snapea, a čekal až přijde.
Když se dveře otevřely Severus mne nejdřív probodl pohledem a pak pustil dovnitř.
,,Tebe jsem tu nečekal," řekl místo pozdravu, když si sedal na pohovku.
,,Ne? A koho?" Zvedl jsem jedno obočí a sledoval ho z křesla naproti.
,,Nikoho." Podíval se jinam. ,,Neměl jsem dojem, že sem jedeš pracovat, nebo co tu vlastně děláš…"
,,Vážně? A jak jsi se o mě dozvěděl?"
Rty naznačil "Taverna." ,,Dáš si něco?"
,,Aha," uchechtl jsem se, kdo by sklepního netopýra čekal v Royal klubu? Asi nikdo, kromě pár lidí… ,,Co máš?"
,,Medovinu, Brandy, Máslový ležák…" Mávnul ledabyle ke skříňce s alkoholem.
,,Jeden by čekal, že si v tuhle denní dobu dáme spíš čaj, kafe nebo něco takového…"
Protočil oči v sloup. ,,Jeden. Víš, jak dlouho jsem tě neviděl? Navíc, všichni si myslí, že jsi mrtvý."
,,Jistě, jistě," naznačil jsem, že se vzdávám ,,Brumbál už ne, ale tvářil se mnohem překvapeněji než ty."
,,Mě už toho moc nepřekvapuje… když mám ve třídě Longbottoma." Odfrknul si.
,,Syna Alice a Franka?" Pozvedl jsem obočí.
,,Je to děsný blbec, aspoň že není tak arogantní jak Potter."
,,To bych zrovna u jejich syna nečekal… Harry, ty ho vlastně učíš, kde jsem to do háje těch dvanáct let byl..?!" Zatřásl jsem hlavou.
,,V Americe?" Tipnul si Severus. ,,Medovinu?"
,,Tak nějak. Dobře."
Severus vstal a vyndal flašku ze skříňky, skleničky se objevily na stole samy. ,,Co tady vlastně teda děláš?" Podal mi plnou skleničku barevné kapaliny.
,,Poslal mě sem Nat," připili jsme si ,,to, co se tu děje ho začlo iritovat natolik, že se rozhodl něco s tím dělat."
,,V Bradavicích se pořád něco děje." Podotknul Severus.
,,Třeba Quirrel?"
Odložil skleničku. ,,Snažil se pomoct Pánu Zla, ale neodradil jsem ho."
,,A co Lockhart?" Napil jsem se.
,,Nehorázný chlubil, co nic neuměl…"
,,Ale škole hrozilo zavření," zamračil jsem se.
,,Tajemná komnata byla znovu otevřena, díky Luciusovi."
Chtěl jsem něco namítnout, nedostal jsem možnost.
,,Nevěděl to, jeho záměr byl uškodit Weasleyovým."
Pokýval jsem chápavě hlavou, Lucius měl sice spoustu pěněz, moci, ale přesto záviděl někomu, kdo tohle sice neměl, ale měl něco, co Lucius postrádal - nebo spíš Narcissa.
,,Takže stále nic?"
,,Stále, myslím, že z toho začal být až šílený." Řekl můj společník a dopil svůj příděl medoviny. ,,A co ty? Něco nového?"
,,Něco nového za posledních dvanáct let?" Pozvedl jsem pobaveně obočí.
Přikývl, bylo to až ironické.
,,Byl jsem celou tu dobu v Kalifornii, Natan mě sem témeř až donutil jet."
,,Nechtěl jsi vidět svoji rodinu? Přátele?" Pozvedl obočí.
,,Byl jsem ohlášen jako mrtvý i v novinách. Peti, nevím je to dost dlouho, ale spíš Vernon, ten mě nikdy nemusel."
Uchechtl se ,,Ten tlustý tučňák…"
,,A přátelé? Sirius je v Azkabanu, Remus kdo ví kde, ty tady zalezlý ve sklepení, James mrtvý a ostatní tak podobně. Divíš se?"
,,Ne. Taky mě to zasáhlo. Vší silou." Zavřel na chvíli oči.
,,To všechny… Nikde nejsou jen viníci ani jen oběti."
Podíval se na mě a pak na hodiny a zpět na mě. ,,Propásli jsme oběd."
,,Ee?"
,,Jídlo ve Velké síni."
,,Jasně, Brumbál mi o tom říkal." Prohrábl jsem si vlasy. ,,Tak to asi půjdu, mám se ještě stavit v Prasinkách kvůli bydlení."
,,Stavíš se ještě? Dnes?" Vstal jsem a on mne sledoval.
,,Možná, pošlu ti vzkaz, nebo naopak." Přešel jsem ke dveřím.
,,Dobře, je to lepší společnost, než obvykle." Uklidil skleničky. ,,Měj se."
,,I ty." Rozloučil jsem se a vydal se na cestu do Prasinek.
 

Něco k návštěvnosti, stavů povídek a celkově blogu

29. března 2018 v 21:10 | Zdíša |  Blog


Zdravím, tak nějak jsem si projížděl návštěvnost blogu a docela jsem se zarazil u pátku (23. 3.), protože, sice se tu návštěvnost denně pohybuje kolem 15/20 až 50 návštěvníků (to počítadlo pod menu se musí dát zrušit), ale tohle tu ještě nebylo.
Samozdřejmě se na tabulce velmi dobře projevují produktivní období, stejně tak i ty negativní, ale co mohu říci na obhajobu je, že návštěvnost roste! Což je super :D (Ještě by to chtělo vyjadřovat se, že? ;))
Každopádně je to jen taková zajímavost, protože jak jsem již upozorňoval, počítadlo pod menu je pěkně na *****, což nás netěší, neboť vy můžete vidět jen toto a ne ty statistiky, které nám podává blog.cz. :(


Takže minulý týden byl vážně fajn a zrovna v pátek tu bylo snad nejvíce lidí od začátku této stránky, což je 233 návštěvníků. (Prostě vážně Wow!)
Někoho by také mohlo zajímat, kdy bude další kapitola Fanfiction Petra Alana Evanse, no, bude to brzy, jen to chce upravit. Minulý výkend jsem byl na chatě bez signálu natož internetu a nějak jsem to zapomněl kamkoliv napsat... :D
Také mám informaci o stavu Stínů minulosti od Niely, prý našla kapitolu, kterou si někam založila a přepíše ji do počítače - no jo, to jsou ty problémy lidí, co to píšou na papír... Ehm, ne že bych to nedělal... :D

Takže tohle jen tak bokem pro zajímavost, informaci a přehled.
A taky momentálně všechno dnes odemě :D

Vás Zdíša

Btw: Je tu i možnost sledovat nás i na Wattpadu a link je zde:

www.wattpad.com/user/NielasZdisa

a jinak mimochodem pustil jsem se do překladu Nechtěného, máme na něj "licenci" a Niele se nechce a řekla, že když se mi chce, tak aspoň se to konečně někam hne, takže první kapitola tu bude zřejmě chvilku po 8. kapitole Evanse ;)
(No, tohle asi na wattpad dávat nebudu, je to příiš spoutané s nastavením blogu)

Petr Alan Evans 7. Kapitola 2. část - Eddie, už prosím zmiz

18. března 2018 v 14:21 | Zdíša |  Fanfiction
Zdravím vás opět u další kapitoly!
Tato by nemusela být zas tak nudná a smutná a depresivní...
No, každopádně, musím vás varovat, jestli vám vadí LGBTQ+ tak, to asi nebude nic pro vás... (Ale Nielina povídka by mohla být) No, jestli vás naopak takováto témata těší, tak si neváhejte užít kapitolu a hoďte na ni pak názor do KOMENTÁŘŮ a názor na mou osobu do ANKETY, tabulka na záznamy návštěv je nějaká nefunkční, takže to může trochu plést, ale návštěvnost je tu docela hojná, jak klasický soupis návštěv blogu tvrdí :)

Zdíša

Btw: A slyšeli jste o našem wattpadu? Ne? Tak tady je link:
www.wattpad.com/user/NielasZdisa

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:


Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

Lodnýn, Spojené království, 4AM

Přenášedlo bylo bezchybně nastaveno a Britské Ministerstvo kouzel - mezinárodní přeprava.
Bohužel jsem díky své ignoraci nosit sepnuté vlasy (jako v devatenáctém století například, Lucius se tím stále řídí), musel jsem vypadat jako Einstein. Možná škoda, že se znuděný úředník zrovna díval do nějakých papírů - ve skutečnosti si četl knihu.
,,Dobrý," podíval se na své hodinky ,,den." Potom se podíval na mne, vlasy už si Díkybohu lehly, i když mohlo to značně zlepšit úředníkovi směnu.
'Neuvěříš, co se mi stalo v práci, prostě k nám přiletěl člověk, co vypadal jako naprostý blázen.' No, tak nemusím být senzace dne.
,,Ehm. Vítejte v Anglii." Řekl a požádal mne o doklady, stejně tak, jak je u mudlů v Británii zvykem, se mě zeptal na důvod návštěvy. A s dalším 'děkuji' mne propustil.
Na ministerstvu se toho obvykle děje docela dost, ale ne ve čtyři hodiny ráno, na všechno je buď moc pozdě a nebo brzy. Dokonce i z Kouzelnické údržby zaměstnanci přicházejí až po páté ráno.
Takže si zkuste někam přijet ve čtyři ráno, téměř nenajdete místo, kam se zašít, navíc, když jsou právě letní prázdniny.
Ale tak, jeden tip jsem měl, alespoň jsem tím mohl vyhnat Eddieho z hlavy, pořád tam otravně bloudil.
The Royal Vauxhall Tavern.
Starší budova se díky svému umístění před parkem dobře vyjímala, zajímavější ale bylo, že klub je otevřen už někdy od devatenáctého století, takže už nějakou dobu to tu funguje a britská mudlovská vláda proti tomuto podniku nikdy nějak moc nezasahovala.
Přemístil jsem se v zákrytu nedalekého domu, a v mudlovském oblečení jsem zamířil ke vchodu, u kterého kouřil nějaký mlaďas a když jsem ho míjel prohlížel si mne. (Co vám budu vykládat, nevypadám nějak špatně)
Vevnitř hrála hudba, rozluštil jsem to jako Mercuryho a jednoznačně se vydal k baru.
Opřel jsem se o pult a prohlížel si okolí, i přes častou ranní hodinu tu bylo dost lidí, kteří tančili a bavili se, hudbu zajišťoval DJ.
,,Nazdar zlato,"
Otočil jsem se zpět k baru, proti mne stál mladý barman.
,,Ahoj." Odtušil jsem.
,,Copak si dáš?" Zamrkal na mne řasami. Už od pohledu muselo být každému jasné, že je gay, růžové tričko a pohyby i s momentálním postojem to potvrzovaly.
,,Něco nealkoholickýho," protože jsem rozhodně nevypadal na tenagera, překvapeně zvedl obočí. ,,jdu za chvíli do práce." Odmávnul jsem to.
,,Ahá, tak to jó," usmál se chápavě barman, vždyť sám byl právě ve službě.
Po chvilce postavil na pult sklenici a rukou a ni ukázal aby ji představil. ,,Mojito," když jsem mu věnoval pochybovačný pohled dodal: ,,bez rumu."
,,Dobře, díky." Podal jsem mu několik liber a on přikývl. Tak jsem se i se skleničkou vzdálil, než by ho něco mohlo napadnout. Stačí mi mít na krku jednoho mlaďase.
Našel jsem si prázdný stůl a posadil se na sedačku u něj, hudba už nehrála a moderátor právě představoval další program, šlo o drag queens a kings.
Během krátkého proslovu se obecenstvo v sále trochu uklidnilo, ale následně začalo zase nadšeně pískat a křičet. Málem jsem si nevšiml skupinky, která se přiblížila k mému místu.
,,Čau, máš tu místo?" Zaznělo kousek od sedačky.
Obrátil jsem se na příchozí.
,,Čau, čau. Můžem si přisednout?" Zeptal se jiný ze skupinky.
,,Jasně, sorry, je tu hluk." Mávnul jsem rukou k sedačce.
,,Díky, za chvíli to bude lepší." Odpověděl ten první.
Mezitím se všichni posadili na sedačku a do křesel kolem. Šlo o skupinku o asi pěti lidech.
,,Co, že tu jsi sám?" Zeptal se mě jeden drag king.
Podíval jsem se na něj.
,,Před chvílí jsem přijel, jsem tu pracovně."
,,Jsi amík, že jo?" Zeptala se nějaká holčina s krátkými vlasy.
,,Máš akcent." Podotknul zas ten drag king v křesle.
Zasmál jsem se.
,,Ne, jsem Brit, ale byl jsem tam docela dobu," podíval jsem se zas na drag kinga. ,,a co, že ty nejsi tam?" Kývnul jsem směrem k podiu.
,,Jdu až jako poslední, takže mám čas." Odpověděl a začal si uhlazovat vlasy.
Jen jsem přikývnul a napil se ze skleničky od barmana, nebylo to ani moc sladké.
Lidé ze skupinky se zas bavili mezi sebou a já sledoval podium s molem.
,,Nazdár! Ježiš vy tu jste, to je super." Ozval se poměrně pištivý hlas, který mířil k našemu stolu.
Přesunul jsem na příchozího svoji pozornost. Šlo o dalšího mlaďase s modrými vlasy. Ten se začal zdravit se všemi kolem stolu.
(,,Tebe jsem tak dlouho neviděl. Jak se máš? Co ségra...)
Když se se všemi přivítal, došla řada na mě.
,,Jé, kdo to je?" Upřel na mě zvědavě oči, nepatřil jsem k partě a nebyl jsem ani oblečen na párty jako zbytek osazenstva.
,,To je…" Chtěla mne představit ta krátkovláska, ale došlo jí, že neví, jak se jmenuji.
,,Jsem Alan." Usmál jsem se a podal jsem mu ruku.
,,Mickey, těší mě." Stisknul ji nově příchozí s úsměvem. To vyústilo v to, že se začali představovat ostatní kolem.
(,,Bett, ahoj. May, těší mě. Steve, rád tě poznávám. Bob…)
Chvíli jsem tam s nimi ještě seděl a rozhovor se rozvinul a motal se kolem toho, kdo, co dělá a co je nového a tak podobně, vyšlo najevo, že blonďák, co seděl nejblíž, Steve studuje medicínu a pracuje v kavárně, Bett je právnička, Mickey je kuchař a tak podobně.
,,A co děláš ty?" Obrátila Bett pozornost zpět na mě.
,,Jsem kriminální inspektor." Řekl jsem prostě. Byla to jedna ze složek, které OSSPOZ pomáhají při kontaktu s mudlovským světem.
Pár lidí přikývlo, Bob se nechápavě zamračil a May mu v rychlosti vysvětlila, že je to něco mezi vojákem a detektivem, ne?
,,Přesně tak." Potvrdil jsem a zbavil se další části drinku.
Hovor se zas vrátil mezi ostatní členy skupiny a po chvíli zaniknul, protože Benny měl jít na pódium, ze kterého nám pak i zamával a obecenstvo tak výrazně potěšil.
V sedm ráno jsem se s nimi rozloučil a oni chtě nechtě mě nechali jít.
(,,Ty už jdeš?" ,,Musím do práce." ,,Tak čau. Měj se, zase někdy…")
Přesunul jsem se do kouzelnické části Londýna, abych si v Děravém kotli dal snídani, díky prázdninám to nebylo nic divného, cestující se tu často zastavují i na snídani, i když tu nespí.
Snídal jsem dýňové paštičky s černým čajem a sledoval dění v lokále. Nedaleko odemě seděl jakýsi kouzeník, který si dost efektním způsobem míchal kávu a četl si u toho knihu od Stephena Hawkinga, Denní věštec ležel ignorován na stole, některé knihy mají prostě neuvěřitelnou moc, i ty mudlovské.
Po snídani a krátké procházce po Příčné, Šikmé a Fideliově náměstí jsem se vydal přes Prasinky do Bradavic.

-

The Royal Vauxhall Tavern - klub otevřený od roku 1863 ve Vauxhall v Londýně
OSSPOZ - Odboj Spojených Států Proti Organizovanému Zločinu
Šikmá ulice - fiktivní místo u Příčné ulice (dle některých fandomů by se alternativa Příčné ulice v ČR měla jmenovat Šikmá)
Fideliovo náměstí - fiktivní místo u Příčné ulice, pojmenováno po "vynálezci" Fideliova zaklínadla
 


Nějaké ty recenze na povídky

13. března 2018 v 14:14 | Zdíša |  Fanfiction

Vítám vás u tohoto článku,
ano je to článek a ne příběh.
Protože jsem celkem vášnivý knihomol a to se týká i fanfikcí, rozhodl jsem se napsat nějaké ty recenze na fanfikce, mnohým by to mohlo ušetřit hledání všude možně po wattpadu nebo po celém internetu. Dle mne to nebudou zas tak neznámé věci, ale jistě se najde i něco, co si svou slávu teprve buduje :)
Nezapomeňte mi sdělit, své názory v KOMENTÁŘÍCH a ANKETĚ na blogu, klidne můžete přidat i tipy na fanfiction, která bych tu mohl rozebrat a upozornit na ně :)

Zdíša

Osvobození Harryho Pottera

Překlad z angličtiny (jako většina dobrých příběhů), nedoporučil bych to číst někomu, kdo nedává dlouhé až středně dlouhé odstavce, někoho to může poměrně dost nudit.
Příběh je ale originální, i když Severuse Snapea, jaký je v této povídce už jsem několikrát potkal. Takže pokud máte rádi sadistického sklepního netopýra, tak to pro vás také není.
Harry tu rozhodně nepůsobí jako arogantní spratek, ale není nějak strašně uťápnutý, dost mi připomíná originálního Harryho od Joanne.
Vlkodlaci tu jsou také upravení v tom, že to vlastně nejsou takoví chudáčci, což rozhodne ničemu neubližuje.
Nedoporučuji číst těm, kteří mají problém s homosexuálními páry, je jim pod 15 let (autorka udává doporučenou dostupnost od 16, já myslím, že je to poměrně zbytečné, stejně, kdo to bude respektovat z těch mladších..?) a vadí jim knižní násilí a sebepožkozování.
https://archiv.hpkizi.sk/modules.php?name=News&file=article&sid=1701

Rodinné vazby

Příběh, který se hodně vymiká originálu, ale pořád Harry je tu Chlapec-který-přežil, ale není sirotek a jedináček. Je to fajn v tom, že Potter tu nemá sestru, ale bratra, přijde mi, že obliba psát o sestře Harryho Pottera je příliš vysoká.
Je tu zase Severus Snape, tentokrát má ale celkem jinou osobnost, ale díky příběhu by to nemuselo nikomu vadit.
Přesto příběh, kdy James i Lily Potterovi jsou naživu (a není jim šestnáct nebo nějak podobně) se moc nepotká. (A není to blbost.)
A také jde o překlad z angličtiny, tentokrát je ale povídka nedokončená. (Ale kapitol je skutečně dost)
Obávám se, že omezení nikde psané není, ale stejně já bych dal tak 12+, ne kvůli néjakým scénám, ale mladší lidé by nemuseli leccos pochopit. (Velmi zbytečné dávat 15+)
https://vikyfanfiction.webnode.cz/news/a1-proroctvi/
https://www.wattpad.com/story/106353426-rodinné-vazby-cz-překlad-hp-fanfiction


Závidíš, Potterová?

Nejde o překlad, je to psáno česky a dívkou, to zdůrazňuji proto, že je to dost poznat. Ani ne na začátku, ale spíše po tom, co je hlavní postava cca ve 3. - 5. ročníku, tam už to je hodně poznat a to klasicky v příběhu. (Ne v komentářích a tak)
Na příběh o sestře Harryho Pottera je to dosti originální, nemá nějaké speciální schopnosti a žije v mudlovském světě, není to ani jeho dvojče a nějaký super úžasný sourozenecký vztah mít taky nebudou.
Postavy, které se objevují často jsou výtvory autorky, ale některé originály se také objevují, například dvojčata Weasleyovi nebo Diggory.
Povídka se od originálního příběhu dějem moc neodchyluje, žádné dramatické změny jako zrušení Siriovy nebo Brumbálovy smrti.
Nedoporučuji číst lidem, kterým vadí "holčičí řeči," či jak bych to nazval, nebo můžete prostě pár kapitol přeskočit. Narozdíl od jiných příběhů by tento nemusel vadit homofobním lidem, či těm, kterým vadí výrazné zásahy na dění.
Přístupnost bych asi vůbec nepsal, o nic tam nejde. (Dokončený stav)
https://www.wattpad.com/story/43847070-závid%C3%ADš-potterová-fred-weasley-harry-potter


A. N. Snape

Opět česká povídka, fantazie autorovi vůbec nechybí, ale zároveň to dává smysl a celkem to na sebe navazuje.
Hlavní postava je A. N. Snape o kterém vám nic kvůli spoilerům neřeknu, ale také se tam dost objevuje Draco Malfoy a také hodně vymyšlených postav.
Je tu velmi zajímavě zahrnut Voldemort a popsaná jeho lidská stránka. Takže i celkem vyvětleno to jeho zlo.
Tato povídka navazuje na nějakou předchozí, ale jak autorka sama napsala, není nutno je číst. Já jsem je nečetl, protože to není nutné, ale určitě by bylo zajímavé si je přečíst před touto povídkou.
Nedoporučil bych tuto povídku těm, kteří o S. Snapeovi nechtějí ani slyšet a vadí jim velké zásahy do díla Joanne. Lidé s problémy s LGBTQ+ by nemuseli při čtení trpět.
Přístupnost snad daná ani není, ale těch 12+ bych dal už jen z důvodu, že to chce u čtení (trochu) přemýšlet.
Povídka je nedokončená, ale celkem aktivně psaná. (PředC házející příběh, na který se navazuje se jmenuje Dva břehy)
https://www.wattpad.com/story/35859643-a-n-snape
https://www.wattpad.com/story/90968623-dva-břehy
https://www.wattpad.com/story/72885352-větš%C3%AD-zlo


Kate

Tento příběh je trochu složitější, jde o typ Marie Sue, ale myslím, že zrovna tady to ničemu nevadí.
Hlavní postava je z dětského domova v mudlovském světě a ve snech vidí Harryho Pottera, o kterém samozdřejmě neví, kdo je. Protože je to Marie Sue tak má nějaké ty superschopnosti, ale nikdo není dokonalý ani nemá dokonalý život, takže se moc nebojte.
Bude tam dost Harry Potter a vůbec golden trio se vás bude držet jako klíště.
Odbočování od děje je, ale není invazivní, takže Sirius si z Azkabanu uteče, Turnaj tří kouzelníků se bude konat v Bradavicích a tak podobně.
Nedoporučuji lidem, kterým vadí přílišné zvláštnosti, opět mohou být v klidu homofobové a přístupnost bych také nijak zvlášť neřešil. (Dokončené)
https://www.wattpad.com/story/24560483-kate

Tak, pět recenzí by na jeden příspěvek mohlo stačit, co na to říkáte? No, jen se pochlubte :D jsem sice metalista, ale nekoušu. :)

Petr Alan Evans 7. Kapitola 1. část - Hej, Rossi

4. března 2018 v 17:21 | Zdíša |  Fanfiction

Zdravím, konečně zas něco přidávám, :) chápu, od ledna už je dost daleko, ale nějak mi došlo, že když na to budu měsíc a půl jen zírat, tak se to asi samo nedopíše :D (ale mohlo by...)
Takže tady je.. 7.? Ano, 7. kapitola, ale jen první část, protože, promiňte, ale tohle je pro mě moc krátké na kapitolu :) jen 647 slov...
Každopádně, dějová linie se zas někam posune, tak snad alespoň to vás potěší! :)

Zdíša

Btw1: Nezapoměňte, že existuje cosi jako anketa a komentáře :D ale počítadla pod menu si nevšímejte, je rozbité (potvora..)

Btw2: Trochu váhám, jestli si Niela uvědomuje, že některé detaily na bannerech u postav nesedí... jsem si jistý, že Eddie nemá mít hnědé oči :D

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:

Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

,,Hej, Rossi!" Zavolal krátkovlasý brunet přes celou místnost. ,,Alane, vnímej!" Zatřásl se mnou můj dobrý přítel a nadřízený.
,,Nazdar, pane." Protřel jsem si oči. ,,Co chceš, Nate?"
,,Konečně, pojedeš do Anglie."
,,Co?"
,,Do Spojeného království, něco se tam děje."
,,A proč tak nadšeně, když stejně jde o nějaký ten problém?" Zvedl jsem pohled k šíleně se usmívajícímu šéfovi, který se mi opíral o stůl."
,,Máš tam rodinu, můžeš je navštívit."
Věnoval jsem mu pohled, který říkal: Nedělej si ze mě srandu, díky.
,,Kdy takovou možnost máš? Kdy?"
,,Právě kvůli nim jsem odešel. Nemá smysl se tam vracet. Peti o mně neví a kluci si mne nebudou pamatovat." Vstal jsem od práce a protáhl se.
,,Už nejsou tak malí, Lene." Pousmál se. ,,Navíc, ty problémy mají co dělat s Harrym." Obrátil se k oknu.
,,1994. To jsem tu už dvanáct let..? Kriste." Projel jsem si rukama vlasy.
,,Přesně tak, letí to, děti stárnou, jen my jsme pořád mladí a krásní." Smál se Johnatann.
,,Co je to za problémy?" Upřel jsem na něj pohled.
,,Před dvěma lety měli prý ve škole vraždu a cosi s kamenem mudrců a minulý rok školu skoro zavřeli ale zas nikdo nezemřel." Nadřízený mi pohled neopětoval, jen se hrabal v nějakých papírech.
,,A k čemu mají ministerstvo? Že se tím musíme zabývat až my ve Státech." Vzal jsem si složku papírů, co mi Natt podával, a ve které se předtím přehraboval.
,,Víš, že ministerstvo je úplně k ničemu. Mimochodem, stále jim tam velí Popletal." Praštil mne do ramene a já se uchechtl. Popletal byl naprostý břídil.
,,Navíc, obávám se, že Hughes se do tebe zakoukal. Tak třeba v Evropě budeš mít klid." Tentokrát jsem ho praštil já. Stejně se smál dál a já s ním.
,,Takže, tvůj pracovní výlet bude trvat půl roku."
Pozvedl jsem obočí.
,,Kolik, že?"
,,Možná tě odvolán dřív, záleží na situaci, ale stejně, nemůžeš pořád trčet tady." Prohlížel si mne zkoumavým pohledem.
,,Nejsem tu pořád, chodíme na akce." Opravil jsem ho.
,,Krátkodobé záležitosti. Tohle není věc na jeden den, ale když bude, něco se zas najde, přinejhorším budeš zavřený v kanceláři, ale to seš už teď." Usmál se. ,,Mimochodem, Brumbál už to ví, budeš skoro pořád ve škole."
,,Co ví? Úřady v Británii…" Zamračil jsem se.
,,Že bude mít ve škole někoho z našich aurorů. O tobě nic. Představ se mu sám."
,,Dobře." Uklidil jsem papíry do složky.
,,Přenášedlo máš na zítra večer. Já budu celý den pryč, tak se měj a pozdravuj staré známé." Přátelsky mě poplácal po zádech.
,,Měj se Nate, uvidíme se za půl roku." Usmál jsem se a odešel z kanceláře.

Byt jsem nechtěl řešit a opouštět, tak jsem jen staré paní domácí řekl, že jedu na služební cestu do Evropy a nevím, kdy se vrátím. Což rozhodně nebyla lež.
Bylo obdivuhodné, jak v pohodě ta stará mudla je, mudlové se obvykle nedožívají příliš vysokého věku. I když už trochu zapomnětlivá byla.
Prošel jsem si své věci ještě jednou, abych se ujistil, že mám vše, přece jen v kanceláři mne teď nějakou dobu neuvidí.
Od dveří jsem si všiml, že mne pozoruje světlemodrý pohled pronikající skrz příliš dlouhou ofinu.
Vstal jsem a sebral ze stolu složku s dokumenty.
,,Takže vážně odjíždíš..?"
,,Ano, odjíždím." Podíval jsem se na něj.
Stále se opíral o rám dveří.
,,Ale proč zrovna ty?" Nedíval se na mě, měl sklopené oči ke svým botám.
,,Znám to tam nejlépe a Nat má jiné starosti." Když jsem zmínil Johnnatana zkratkou, cuknul obočím, ale nezamračil se, když chtěl uměl se docela ovládat.
Došel jsem se složkou k němu.
,,Bauer je z Londýna." Podíval se na mne. ,,Neodcházej. Prosím."
,,Bauer je Němec." Poplácal jsem ho po rameni. ,,A ty to tu přežiješ." S těmito slovy jsem odešel do vstupní haly, kde už bylo připraveno přenášedlo. Ještě jsem zachytil, jak se na mne smutně a zamyšleně díval a pak už mi všechno kolem zmizelo v barevných šmouhách.

Petr Alan Evans 6. Kapitola Living in America

28. ledna 2018 v 13:45 | Zdíša |  Fanfiction

Zdravím, :) ano, vím, jsem strašný, špatný a příšerný, ale nějak jsem se sem nedostal, ale teď je tu další, momentálně 6. kapitola našeho fanfiction! Doufám, že se vám bude líbit, má přesně 800 slov (netuším, jak to, že to tak vyšlo) a děj je přímým poračováním na 4. kapitolu, tak kdo si potřebuje osvěžit paměť, tak se může vrátit o dvě kapitoly zpět a znovu si díl přečíst :)

Váš Zdíša

Btw: Hodlám tuto kapitolu někomu věnovat, takže teď pozor - tato kapitola je pro Nataliu, která se ze mne neustále snaží dostat jakoukoliv povídku, příběh, nebo prostě jen další kapitolu! :D užijte si čtení všichni samozdřejmě a nezapomeňte na komentáře a anketu ;)

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:

Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

4. Listopadu 1981 Santa Rosa, Kalifornie

Hledání vhodného obydlí mne nezabralo moc času. Byt jsem si našel nedaleko centra v celkem starém domě, majitelce mohlo být tak přes šedesát a byla mudla.
,,Jak jsem řekla, je to skromný byt, ale určitě se vám bude líbit, máte štěstí uvolnil se před dvěma týdny, obvykle je o něj velký zájem, ale tentokrát jsem ho zapoměla napsat do seznamu nabízených možností k bydlení." Usmívala se stará mudla a vedla mě po starých schodech kamsi do vyšších pater.
Dům mohl být klidně tak z dvavcátých let, ale byl velmi útulný a jako stvořený pro někoho, kdo chce na chvíli najít klid.
,,Jsme tady." Oznámila mi a odemknula masivní dveře. ,,Tak, ten je váš, neztraťte ho." Podala mně klíč od dveří.
,,Děkuji." Vzal jsem si klíč a vešel za ní dovnitř, byt skutečně nebyl velký, ale byl příjemný a útulný.
Po prohlídce celého bytu, která netrvala dlouho, se domovní rozloučila a nechala mne stát uprostřed mého nového domova.
Zkontroloval jsem dveře a začal kouzlit, moc úprav jsem nepotřeboval, nábytek tam byl, ale chtěl jsem jej vylepšit a dodat si sem své osobní věci, které mi potvrzovaly, že teď tu bydlím, že jsem tu doma.
Konečně.
Několik hodin jsem existoval ve svém novém příbytku, probíral se papíry, věcmi a vzpomínkami, ale protože jsem tu neměl žádné jídlo, rozhodl jsem se jít prozkoumat okolí. Domovnice se zmínila, že ve vedlejší ulici je malá rodinná restaurace a o kousek vedle i obchod. Připomělo mi to Británii, toto město bylo unikátní tím, že tu nebydleli lidé daleko od všeho, možná proto vypadali normálněji a zdravěji, než v jiných částech států.
Šel jsem ven a ve vedlejší ulici skutečně našel malou rodinnou restauraci, která díky bohu nevypadala opuštěně - no co, domácí už pár let bylo a nemusela žít myšlenkami úplě v přítomnosti.
Vešel jsem dovnitř a uvítala mě mateřsky se tvářící žena, zřejmě vládkyně podniku.
,,Dobré odpoledne, pane, vítejte u Mortañových." Široce se usmívala a usadila mne ke stolu u okna. Na její slova jsem jí odpověděl klasickým ,,I vám." a možná trochu plachým úsměvem. Nezdálo se však, že by to zmíněnou Mexičanku rozhodilo.
Za chvilku mně přinesla nabídku a nechala mne si ji přečíst. Všiml jsem si, že v restauraci rozhodně nejsem sám, i když byly už dvě hodiny odpoledne a čas oběda tak pro většinu už minul. Bylo obsazených ještě několik dalšího stolů a u baru si kdosi povídal s číšníkem. A přestože šlo o rodinnou restauraci Mexičanů, rozhodně nebyla v menu jen mexická jídla.
,,Vybral jste si?" Oslovila mě znovu paní Mortaño a přerušila tak moje bloudění pohledem po podniku. Usmívala jako předtím.
Vybral jsem si jakési těstoviny s masem a nealkoholický nápoj, přece jen toho alkoholu už bylo dost. Vládkyně podniku odešla, zadala ostatním zřejmě rodiným příslušníkům úkoly a šla dál obsluhovat.
I když byly už dvě odpoledne, zákazníci stále chodili, asi byl tento podnik skutečně oblíbený.
,,Zdravím, můžu si přisednout?" Z úvah a zírání z okna mne vyrušil lehce nesmělý hlas. Jak se ukázalo, patřil mladému a trochu nervózně se tvářícímu muži, kterému nemohlo být více než dvacet let. Jak jsem zjistil, restaurace byla plná, i když některé stoly byly obsazené jen z části, například stůl za mnou okupoval nějaký manažer, který cosi zuřivě cvakal do kalkulačky a zapisoval na papír.
,,Jistě. Je tu místo." Pokynul jsem příchozímu rukou a ten se s plachým úsměvem posadil naproti. O chvilku později obdržel lístek a chvíli na něj zíral. Měl krátké, ale celkem rozcuchané vlasy a působil dojmem, že je mladší, než kolik mu podle odhadu tak asi bylo.
O chvilku později si objednal jídlo a když číšník odešel podíval se na mne. ,,Moc vám děkuju, občas je tu problém s místem. Jinak jsem Eddie Hughes." podal mi přes stůl ruku.
Potřásli jsme si. ,,Alan Ross." A falešné jméno bylo na světě.
Chvíli bloudil očima po okolí a pak na mě zase promluvil. ,,Nevypadáte jako místní. Přistěhoval jste se?"
Došlo mi, že moje oblečení skutečně vypovídá o tom, že jsem právě přicestoval, bylo tu o dost tepleji, než v Británii, takže jsem podle toho také vypadal, košili s dlouhými rukávy, koženou bundu a podzimní boty si tu určitě nikdo na sebe moc nebere. Ne teď.
,,Ano, zrovna dnes." Trochu jsem se usmál, Eddie se také usmál trochu roztržitě a očima zase bloudil po místnosti.
,,Takže si budete hledat práci?" Přestal sledovat dění v podniku.
,,Nikoliv, přestěhoval jsem se právě za prací."
,,Můžu se zeptat, kde pracujte?"
,,V OSSPOZ, jestli vám to něco říká." (Odboj Spojených států Proti Organizovanému Zločinu - název pro mudlovský svět)
Rozzářil se. ,,Já taky. I když na nižší pozici, většinou jsem jen v kanceláři." Řekl posmutněle.
,,Chybí vám praxe?" Zvedl jsem obočí.
,,Za měsíc mi bude dvacet, nemám ještě kvalifikaci." Vysvětlil.

Víc už říci nestihl, protože přišla někaká mladá servírka a donesla nám oběd.

Petr Alan Evans 5. Kapitola Léto kdysi dávno

13. ledna 2018 v 15:10 | Zdíša |  Fanfiction

Tak jsem napsal další kapitolu. O téměř týden později, než měla vyjít.. :D Taky nám tím pádem docela klesla sledovanost, ale pololetí, či zkouškové období znají snad všichni a i já jsem jen člověk :D. Je zase z minulosti, takže, kdo potřebuje připomenout kontext, může se vrátit k první kapitole :) Mohlo by vám to pomoct. Jinak je tu zase odhaleno pár věcí, které to všechno spojují se zbytkem. Třeba, jak Alan zná Johnatana Fuchse. :) A také je tu odhaleno pár nových jmen, která určitě ještě potkáte :)

Váš Zdíša

Btw: Nezapomeňte prosím na existenci komentářů a ankety :) Skutečně existují, není to jen mýtus! :D

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:

Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

Červenec 1975 - Londýn

S knihami v rukou jsem se vydal směrem směrem k parčíku, o který tu moc ani nebyl zájem. Obyvatelům čtvrti zřejmě stačily jejich zahrady a domy. Možná proto na místě, kam jsem měl namířeno rostly vysoké, nekorigované stromy a celkově jste si připadali jako na venkově v lese.
Došel jsem k staré vrbě, která se stala jakýmsi středobodem všeho. Vlastně tady jsme se poznali. I když já jej poznal až po Lily, která se ho narozdíl od Peti nebála.
,,Vím, že tu jsi." Řekl jsem sebejistě a poodešel ještě o několik kroků ke stromu.
,,Jitě, že to víš." Ozval se sarkastický hlas hubeného mladíka s černými, mastnými vlasy.
,,Jdu ti vrátit ty knihy. Díky." Podal jsem mu tři celkem objemné svazky.
,,Tady máš ty lektvary." Ani se na mě nepodíval ale knihy si vzal a podal mi malou krabičku s několika lahvičkami. ,,I když, nevím k čemu ti ten fotografický lektvar bude. A co teprv lektvar spěchu." Konečně se na mne podíval.
,,Matka chtěla nějaké fotografie, filmy má, ale chce aby se hýbaly." Postupně jsem zvedal lahvičky a prohlížel si je proti slunci. ,,A ten druhý je pro zábavu."
Během mého monologu stál opřený o strom, ruce založené na hrudi a díval se přes jezírko do dálky.
,,Stejně nechápu, proč sis je nemohl uvařit sám."
,,Říkal jsem, že je to kvůli Peti. Matka nám zakázala vařit je doma, po tom, co jsme jako malí jeden nalili sestře do pití." Podíval jsem se jinam a Severus se uchechtl. ,,Měla potom takové blonďaté, a docela kudrnaté vlasy. Neměla si stěžovat, že to chce změnu." Usmál jsem se nad vzpomínkou na dětství.
,,Kolik ti bylo?"
,,Třináct. Od té doby nesmíme zkoušet lektvary doma. Museli jsme jí vzít na Příčnou, protože se jí nechtěly ty vlasy vrátit do původního stavu."
Severus se teď už docela otevřeně smál.
,,Naštvaná blonďatá mudla v lékárně na Příčné." Smál se dál.
,,Není mudla." Odsekl jsem. ,,Jen neumí kouzlit." Zamračil jsem se na něj.
,,Vždyť ani vaši rodiče nekouzlí." Namítl.
,,To ale neznamená, že jsou mudlové, Severusi. Naše máma je moták."
Na to už nic neřekl, tak jsem změnil téma.
,,Co je u vás nového?"
,,Ani nic." Podíval se stranou.
,,Ani u tebe? Ze vzkazu to vypadalo, že máš nějaký nový objev."
,,Není nový, jen…" Prohrábl si vlasy.
,,Jen?" Zvedl jsem obočí.
,,Prostě se chová. A není takový debil."
,,Potter?" Užasl jsem. ,,Stále zve moji sestru na rande."
,,Báječně, Havraspáre." Uchechtl se. ,,To vím taky, ale ke mně se nechová už tak mizerně."
Pokýval jsem hlavou. James Potter se skutečně začal chovat normálněji, tady na něj. Bylo to kvůli tomu, že Siri Severuse málem zabil. A Pottera to tak naštvalo, že prohlásil, že všechny vtípky na Snapea jsou u konce, protože tohle bylo moc a navíc by za to zavřeli Remuse.
,,Takže někdo, koho od prváku nesnášíš ti padl do oka?" Pozoroval jsem ho. Už před nějakou dobou se zmínil, že ho dívky nezajímají.
,,Nakonec není tak špatný." Posadil se na zem před strom."
,,Tak se modli, aby Lil nezměnila názor. Protože on je do ní zřejmě ještě pořád magor. Ale kdyby ji nechal on, potěšilo by to dost lidí, většinou holek, protože po něm jedou, ale taky nějaké ty zájemce o Lily. Eddie Wood se mi minulý rok svěřil, že by ji rád pozval ven, ale Potter všechny odhání a nechce vědět, co by se mu stalo, kdyby se to dozvěděl."
,,Eliasovi Parkinsonovi se taky líbí." Dodal Sev.
,,Není náhodou ve Zmijozelu?" Taky jsem se posadil.
,,A Wood v Havraspáru?" Oplatil mi otázku.
,,Mezi Havraspárem a Nebelvírem není taková rivalita, jako mezi Nebelvírem a Zmijozelem." Zavrtěl jsem hlavou.
,,Já jsem taky Zmijozel." Protáhl se.
,,A Potter Nebelvír…" Zamumlal jsem. ,,Takže Havraspáři se mají dát dohromady s Mrzimory? Aby to vycházelo?" Stočil jsem k němu pohled.
,,To je na každém. Já tam snad ani nikoho zajímavého neznám."
,,A co Fuchs?" Navrhl jsem.
,,Ten se tam ani nehodí, nevím, proč neskončil v Havraspáru, jako jeho bratr." Zavrtěl hlavou a zvedl se. ,,Budu muset jít."
,,Dobře." Také jsem vstal. ,,Měj se." Mávnul jsem na něj. ,,A díky za ty lektvary."
,,I ty." Lektvary jen odmávl a sebral ze země knihy.
Oba jsme se vydali na opačné strany parku.

Btw: K odkazu na banner.. Kdo se vám zamlouvá více? :,D

Petr Alan Evans 4. Kapitola Stálá deprese opadá (někde)

30. prosince 2017 v 16:33 | Zdíša |  Fanfiction
Zdravím vážení, rozhodl jsem se, že kapitolu dopíšu již dnes, protože o Silvestru se tím nechci moc zabývat (stejně budu, já vím..), takže tady je 4. kapitola, opět má několik dějových os a úrovní :).
A jak psala Niela (myslím, že včera), vážně o vás víme! :D Takže je zbytečné se schovávat. ;) Jen nám pěkně řekněte, co si myslíte, my z toho budem mít radost. :D

Váš Zdíša

Btw: Vážně nezapomínejte na ty komentáře, docela nás to baví číst, :) a navíc, co člověk, to názor.

-
Popis:

Lily Evansová nemá jen starší sestru Petúni, ale i bratra, dvojče. Jeho jméno je Petr a podle mnoha zemřel v první válce. Ale protože ve skutečnosti nezemřel, vrátí se po mnoha letech zpět. Petunie nemá Harryho ráda, ne proto, že je čaroděj, ale protože ho viní ze smrti své rodiny. (Rodičů i mladších sourozenců) Petunie není mudla, ale moták, protože její matka Rose byla také moták. Ale její rodina zemřela ve válce proti Grindewaldovi. Proto se u nich doma nepraktikovala kouzla. A co bude potom? Co na to Petrův dávný přítel, který byl kdysi zamilovný, ne do Lily, ale do jejího manžela? Bude je taky vinit ze ztráty? Jak se k tomu bude stavět ředitel školy, který přišel o syna? (Přístupnost si udejte sami, co, kdo uzná za vhodné)

Postavy:

Petr Alan Evans, Lilyan Evansová/Potterová, Petunie Evansová/Dursleyová, Harry Potter, Vernon Dursley, Rose Evansová, Alan Evans, Severus Snape, James Potter, Remus Lupin, Johnnatan Fuchs, Kate Philipsová, a další...

a Prohlášení:

Postavy a svět byly stvořeny Joanne Rowlingovou (a přeloženy pány Medky), mne tak k nim nepatří žádná práva. Nemám z tohoto ani žádný prospěch, či finanční prostředky. Některé postavy jsou jen z mé hlavy (či, týká se to asi dvou, vypůjčené od jiného fanouška a pisatele HP fanfikcí, s jeho souhlasem) a některé mají pozměněný, či upravený charakter. (Některé změny jsou výraznější než jiné) Postavy jsou pouze postavami fiktivního světa a možná podobnost s reálnými postavami je náhodná.
-

3. Listopadu 1981 Santa Rosa, Kalifornie

Vyšel jsem ze zapadlé slepé uličky a ocitl se před parkovištěm, vpravo se nacházela mudlovská střední škola a vlevo nenápadná budova, a zrovna do té jsem měl namířeno. Jedno ze sídel MACUSy se nacházelo právě na takto nelogickém místě. Zrovna vedle střední školy se řešily problémy kouzelnického světa.
Celý úřad byl sice v budově nad zemí, ale přesto používali magická okna, ve kterých si mohli počasí navolit. Což mi přišlo jako další nesmyslný rozmar, když zrovna tady je počasí obvykle celkem dobré. To už se rovnou mohli přestěhovat do státu Washinghton, tam alespoň skoro pořád psí počasí.
I dnes tu bylo slunečno, no jistě, jako by se nechumelilo..
Hůlkou jsem poklepal na dveře a ty pro mé oči přestaly vypadat zaprášeně a zároveň mne skryly kouzlem, aby se dovnitř nedostal žádný nepovolaný mudla.
Vstoupil jsem do poměrně staromódně zařízené haly, nebo spíše ne staromódně, ale prostě americky. Vlastně to tam vypadalo jako na všech amerických ambasádách na světě.
Úředníček za stolem jen zvedl hlavu, když jsem kolem něj procházel. Neměl povinnost zadržovat příchozí, od toho tu byli jiní.
Došel jsem až ke kanceláři ředitele této pobočky, nebo spíše této části států.
,,Dobrý den, pane. Přejete si?" Otevřel mi úředník ze sekretariátu a nechal mě vejít dovnitř. Líně jsem se na něj urostřed místnosti otočil a z vnitřku bundy vyndal složku s nápisem: Tajné, jen pro povolané.
,,Jdu za ředitelem. Něco pro něj mám." Řekl jsem prostě.
,,J-jistě, pan Fuchs vás jistě přijme." Rychle začal přikyvovat člověk ze sekretariátu. vypadal dost rozklepaně. Byl jsem proti němu takové ztělesnění klidu.
Hned potom vykročil ke dveřím naproti stolu a zaklepal. Po vyzvání se dveře otevřely a ten mužík mně pokynul k vstupu.
,,Pane řediteli, máte návštěvu. D-důležitou." Držel roztržitě ruku na klice.
,,Děkuji Augustone, můžete jít." Propustil ho ředitel, který seděl za mohutným stolem a probíral se nějakými papíry. Opět se mi vrátil pocit Americké ambasády. Zvedl ke mě pohled a vstal. ,,Dobrý den, jsem Johnnatan Fuchs, ředitel." Natáhl ke mě ruku.
,,Těší mě." Potřásli jsme si.
,,Prý pro mne máte něco důležitého. A Vaše jméno?" Zůstal stát.
,,No, jistě," podal jsem mu obálku. ,,Prosím."
Vzal si ji, poodešel o několik kroků a otevřel ji. Chvíli se do ní díval a pak se opět zaměřil na mě. ,,To má být vtip? Je prázdná." Díkybohu za smysl pro humor, usmíval se.
,,Vlastně ani ne, vtipné to teprve být začne." Oznámil jsem prostě a posadil se do křesla před stolem.
,,Jak to myslíte?" Též se posadil, ale za svůj stůl.
,,Naprosto tak, jak to říkám."

Po dvou hodinách rozhovorů, skleničky whiskey a chvíle ticha. Jsem byl připraven odejít z tohoto místa pryč.
,,Jak už jsem řekl, bydlení si zařiď, každý si ho tady obstarává sám, protože většina pracovníků stejně dojíždí." Uklidil skleničky. ,,Jinak tě vítám zpět jako Aurora." S úsměvem na rtech mi podal ruku a znovu jsme si potřásli. U mě by jste úsměv hledali těžko.
,,Díky, bydlení by nemusel být problém." Chtěl jsem nechat zmizet prázdnou složku, ale Johnnatan mě zastavil.
,,Nech ji, bude se hodit." Zvedl ji ze stolu. ,,Musíš si vytvořit falešné údaje, a vzhled, no, ten už máš. Takže ještě se bude hodit."
Uchechtl jsem se. ,,Takže jsem takové státní tajemství..?"
,,Jo, přesně tak. A nezapomeň, ve čtvrtek tě očekávám v jednací místnosti č. 7." Mávl na mně.
,,Budu tam v devět, žádný strach." S těmito slovy jsem se otočil ke dveřím a po chvíli jsem opustil i budovu úřadu.


-

2. Listopadu 1981 Bradavice

Temnota Bradavického sklepení byla pro Severuse mnohem temnější, ale příjemnější než obvykle. Bohužel už byl profesorem lektvarů a nemohl se jen tak ulít - nikdy to neudělal, možná tak jednou, ale to bylo kvůli Voldemortovi, když ještě nedělal jeho špeha v Brumbálových řadách. Ve skutečnosti sice špehoval pro Brumbála, ale to se Temný pán nikdy nesměl dozvědět. Zrádci nedostávali druhou šanci k životu.
Severus procházel chodbou, ke které se připojovala chodba vedoucí ke Zmijozelské koleji. Nejraději by se obrátil a zůstal zalezlý ve svém kabinetě.
Bylo za tři minuty osm, od osmi byla snídaně.
Zrovna připojenou chodbou přicházely dvě třeťačky z jeho koleje a něčemu se chichotaly. Obávaný profesor lektvarů je spražil takovým pohledem, že přestaly vydávat ty otravné zvuky a pospíšily si do Velké síně.
Severus Snape dorazil krátce po začátku snídaně a posadil se na své místo.
Cítil, že ho ředitel pozoruje. Vzal si svůj hrnek a nalil si do něj černý čaj, jako každé ráno. Ale když se napil překvapil ho šok. Čaj byl sice černý, ale neuvěřitelně sladký.
,,Albusi, proč mám v čaji minimálně deset kostek cukru?!" Procedil tiše mezi zuby.
,,Chtěl jsem tě jen trochu povzbudit, drahý chlapče." Usmál se starý ředitel školy.
,,Tak to se ti moc nepovedlo." Odsekla unaveně oběť a přivolala si nový čaj.
,,Nechceš si vzít dnes volno?" Pozoroval ho dál Brumbál. ,,Vypadáš, že jsi nespal."
,,Ne, děkuji Albusi. Mám energie víc než dost." Odmítl nabídku, ale moc dobře věděl, že by ji nejraději přijmul a ještě by prosil o další volné dny.
,,Jak myslíš, drahý chlapče, jak myslíš…" Pokýval smutně hlavou vládce institutu a věnoval se dál své snídani.
Severus se také rozhodl nasnídat, vzal si muffin s hořkou čokoládou a popíjel k němu, teď už neoslazený, černý čaj.

-

3. Listopadu 1981 Azkaban, oddělení s nejvyšší ostrahou

Zatímco ostatní lidé snídali, Sirius Black ležel na tvrdé zemi ve své cele a zíral do stropu. Snahy o útěk i pořvávání na ministerské bystrozory, kteří každou chvíli prošli tímto oddělením už dávno vzdal.
Naděje ho opustila, byl uvězněn za něco, co neudělal, sice jednu z těch věcí, ze kterých byl obviněn udělat chtěl, ale ten zmetek krysí mu utekl a přímo před očima desítek mudlů zinscenoval svou smrt. Jamese Pottera a Lily by ale nikdy nezradil.
Proč jen byl tak pitomý a navrhl jako strážce Červíčka? Nemohl si to přestat vyčítat. Před dvěma dny měl ještě naději, že by mohl být alespoň soud. Nic se nedělo. Akorát mu jeden z bystrozorských strážných vyčetl, že jeho smrtijedští kamarádi zabili i bratra Potterovy manželky, tak jestli je spokojen, že je nechal odpravit z povrchu zemského. Reakce byla jasná…
,,Nejsou to žádní moji kamarádi! Nesnáším je!" Řval na ně, jako by to mělo mít nějaký účinek.
Teď ležel na zemi v Azkabanské kobce a přemýšlel o smyslu života. Žádný ho totiž už nenapadal. Ztratil všechny, určitě i Remuse, tomu totiž neřekli, že strážcem bude Červíček. Zbyl mu jenom Harry, který na něho určitě brzy také zapomene.
-
Btw2: Nezapomeňte na: názory do komentářů a do ankety ;)

Stíny minulosti 4. Kapitola - Profesoři a jejich strasti

29. prosince 2017 v 13:59 | Niela |  Fanfiction


Zdravím, dnes píšu ještě jednou, protože při procházení dokumentů se mi podařilo nalézt.. hájete co! :) Ztracenou kapitolu, je někdy ze začátku července, tedy v tu dobu byla zkontrolována betou (než mne opustila, bohužel :(..), ale důležité je, že kapitola byla nalezena, přece jen bylo mi divné, kde vězí, mám jich přece více :)
Užijte si kapitolu, tuto mám obvzlášť v oblibě a nezapomeňte o sobě dát vědět, my o vás víme! ;)

Niela

Remus Lupin spokojeně odpočíval v křesle svého kabinetu, právě se vrátil z lovu, povedlo se mu chytit prvotřídní úlovek ďasovce. Kterého bude moci využít ve školním roce, minimálně ty dva měsíce by mu mohl vydržet. Lehce se usmál nad hrnkem své horké čokolády. Beztak toho bude mít ještě dost na práci. Práce na tomto hradě mu prostě nedá spát.

-(Jiný pohled)-

Severus stále setrvával ve své pozdemní laboratoři, chtěl uvařit co nejvíce lektvarů, byl přece mistr lektvarů, ne? A jeho profesorský post se mu rozhodně nechtělo opouštět. Teď ne. Bradavice byly jeho domov, ačkoli bydlel v Tkalcovské. Bradavice byly jeho prvním skutečným domovem, když sem jako jedenáctiletý nastoupil do školy. A znovu se jím stal, když jej opustila jeho životní láska, tato vzpomínka byla stále čerstvá, ale nevytahoval ji, respektoval to jakési tabu, přece jen bolest byla příliš velká. Brumbál ho sice většinou nechával být, ale již se ho pokusil seznámit s někým, koho by mu zřejmě velmi přál. Ale Severus nechtěl, neměl zájem. A zřejmě už asi ani nikdy mít nebude.
Na vteřinu se zarazil. ,,Není snad ta záhadná osoba dalším Albusovým pokusem?" Přišlo mu to nesmyslné, ale zároveň měl podezdření, i když ředitel vypadal, že skutečně neví, je velmi dobrý herec.
Řekl si, že se tím teď nebude trápit, má přece jiné věci na práci. A to o dost důležitější než jsou úvahy nad možnými ředitelovými intrikami.

-(Jiný pohled)-

Budoucí Bradavická profesorka se nervózně procházela po svém kabinetu. Neměla co na práci, samozdřejmě, mohla by si vyřídit poštu, ale to jí zrovna moc nelákalo, koho taky ano, když v ní byl příšerný dotazník, lékařský výpis, dopis pro mrtvolu, podezdřelá úřední pošta z Ameriky a dopis od jejího vlastního vraha.
Nakonec se rozhodla pro ten poslední, přece jen očividně se dozví spoustu nových informací jak o sobě, tak o světě. takže si s pergamenovým listem v rukou zabrala místo na pohovce.
Dopis vlastně nebyl nijak zajímavý, takže u něj nakonec usnula. Probudila se až o několik hodin později, když se ji snažila vzbudit její skřítka a také díky tomu zjistila, že prošvihla večeři.
,,Stejně by jste se měla najíst, má paní." Řekla skřítka, zatímco uklízela pokoj.
,,Nemám hlad, Winky. A víš, co jsem ti o tom říkala." Zdůraznila druhou větu a skřítka jen přikývla a už na to nic neříkala.

ooOoo

,,Dobré ráno Londýne! Nechte konvice uvařit kávu, dnes bude naprosto magicky skvělé počasí. Teploty..." Ozvalo se najednou kousek odemě. Prvotní šok bylo už jen to rádio, protože, co si pamatuji naposledy jsem byla v Bradavicích a rádio mám jen ve Státech.
,,Dobré ráno, nechtěla jsem tě vzbudit. Ale tak nic no." Když jsem se posadila promluvila na mě Kate, která seděla za stolem.
,,Co tu dělám?" Rozhlédla jsem se po místnosti.
,,Zkolabovala jsi." Odpověděla jednoduše.
,,Co vím, naposledy jsem byla v Bradavicích. Takže toto opravdu nechápu." Prohrábla jsem si vlasy rukou.
,,Ne, byla jsi ve svém domě. No to je jedno.. ty jsi něco pila?!" Zadívala se na mě.
,,Jo, víno. proč?"
,,Kolik?"
,,Celou lahev. Proč?"
,,To je.. kolik? Litr?" Zamračila se.
,,Litr a půl.. Ale ne včera. Je to problém?"
,,Ehm.. ano to je." Přišla blíž. ,,Neměla by jsi tolik pít."
,,Hmm."
,,Myslím to vážně." Natáhla ke mě ruku s kusem pergamenu. ,,Tady máš seznam dalších věcí, kterým by ses měla vyhnout."
,,Dobře, dobře. podívám se na to." Vzala jsem si od ní seznam. ,,Už můžu jít? Mám ještě nějakou práci."
,,Jo, jasně. A chovej se prosím podle toho."
,,Hm, měj se." To mi vážně ta mladší osoba bude diktovat život? To se ještě uvidí. Prolétlo mi hlavou. A už po druhé za těch pár dní jsem opustila nemocnici sv. Munga.

-(Jiný pohled)-

Phineas Nigelus Black se procházel skrz portréty po Bradavickém hradě a byl celkem ztracen v myšlenkách. Jistěže se nechtěl bavit s tím starým mudlomilným bláznem, ale nějak se nechtěl bavit skoro s nikým, však portréty ostatních bývalých hlavních představitelů této školy viděl každý den i noc po už opravdu dlouhou dobu.
Jak se tak procházel dostal se až do nějakého kabinetu, kde v křesle uviděl sedět poměrně mladého muže, který i přes to, jak mladý byl měl z části šedivé vlasy. Ale to ho ani tak nezaujalo, jako kniha, kterou ten předčaně zestárlý muž četl.
,,Was denke ich, wenn ich die Latwergen mischen, to opravdu čtete?" Mladý profesor vzhlédl zrak a kupodivu se podíval přímo na plátno. Na tom muži něco je, něco zvláštního.
,,Ano, pan C. H. Agrippa von Nettesheim byl velmi zajímavý člověk a hlavně alchymista." Jeho oči mne zaujatě pozorovaly.
,,Když vás takto zajímá alchymie, proč jste se neucházel o lektvary?" Zvedl jsem obočí. Mne jen tak někdo či něco nezaujme.
,,Dostal jsem nabídku na tento post, což bylo i tak štěstí, takže jsem ho přijal. Mám k obraně proti černé magii dost blízko." Zalitoval jsem, že jsem už jen portrét a tak mám velmi omezené schopnosti, proč jen nemůžu být stále živý?
,,Zajímavé, vy jste Remus John Lupin, že?"
,,Ano, a vy Phineas Nigelus Black. Proč se ptáte?" Lehce jsem pokýval hlavou, aspoň někdo neztrácí úctu.
,,Máte velmi zajímavý zájem, mnoho čarodějů se nezajímá o alchymii."
,,To jistě. Je to vcelku tajuplná věda. Jen zda li se mohu zeptat.."
,,Jistě. Ptejte se." Lidé říkají, že milý nejsem, ale když na ně nejsem, vždy to má své důvody.
,,Jste z rodu Blacků, vy víte něco o té madam Blackové? Tedy, jestli ji náhodou neznáte, či tak něco." Vypadal opravdu zvědavě, ale já věděl, že mu toho moc říct nesmím.
,,Ano, vím, kdo to je. Znám ji. Bohužel vám o ní nemohu nic povědět. Lituji." Byl zřejmě trochu zklamaný, ale nabyl jsem dojmu, že stejně nepřestane pátrat. To bylo dobře i pro ni, potřebuje někoho.

-(jiný pohled)-

Severus Snape už vařil.. dvanáctý lektvar a nějak moc si nebyl vědom času. Proto byl vcelku dost překvapen, když se před ním objevila malá, ale poměrně rozčilená skřítka.
,,Pan Severus už zase vynechal jídlo." Prohlásila rozčileně. ,,A dokonce ne jen jedno."
,,Mini?" Profesor Lektvarů byl překvapen už jen tou skřítkou. ,,Jistě, kolik je hodin?"
,,Za dvanáct minut půl desáté večer." Oznámila mu vpodstatě stále stejným tónem skřítka.
Severus si to v hlavě musel přerovnat na něco smyslupnějšího, takže je.. devět hodin a osmnáct minut. To už rozhodně bylo po večeři. A po obědě už dávno.
,,Dobře, dám si něco k jídlu, ale nejdřív dodělám tento lektvar." Skřítka se netvářila moc potěšeně. ,,Tak ho dodělám potom, ale už je to opravdu poslední lektvar. Co tu vlastně děláš? Máš se starat o hrad mé matky." Zadíval se na ni.
,,Mini jen chtěla zkontrolovat pána. Minule byl strašně smutný." Malá skřítka smutně sklopila uši.
,,Jsem v pořádku Mini." Odpověděl Severus klidně.



Lehké info, povídky a tak podobně

29. prosince 2017 v 13:40 | Niela |  Blog

Tak jsme se konečně dohrabali k počítadlu návštěv. :D Ne, že by jsem nezkoušela jej přidat už dřív, ale nějak to nevycházelo, tak se prosím nedivte, že tam není zapsaná skoro žádná návštěvnost. Brzy se to změní, je to vlastně jen kvůli vám, protože jste asi líní komentovat a vůbec se tak nějak vyjadřovat. Však Vševidoucí oko blogu vás vidí a statistiky pracují, ale ty jsou přístupné jen autorům, takže chápu, že to pak vypadá, že sem nikdo nechodí, ale to není pravda :) což je dobře.
Zdíša už zmínil, že já moc psát asi nebudu, důvodem bude asi to, že jsou problémy s překlady, například se jedna autorka rozhodla, že už ten jistý příběh psát nechce a úplně jej smazala. Mé přesvědčování, že příběh je skvělý a má naději nepomohlo :(, či též bývají problémy s komunikací, někteří už nereagují. To je dost častá věc a stěžují si na to snad všichni překladatelé.

Takže přehled povídek a jejich stavů:

Záhadné dítě (překlad) - zastaveno/pozastaveno - Niela
www.niela-s-blog.blog.cz/1606/zahadne-dite-prolog
www.niela-s-blog.blog.cz/1607/zahadne-dite-1-kapitola


Chlapec (překlad) - označeno autorkou jako dokončené, což je trochu udivující, protože já bych rozhodně očekávala pokračování - Niela
www.niela-s-blog.blog.cz/1703/chlapec-1-kapitola

Stíny minulosti - v procesu, pracuji na této povídce, ale jde to dosti pomalu - Niela
www.niela-s-blog.blog.cz/1704/stiny-minulosti-1-kapitola
www.niela-s-blog.blog.cz/1705/stiny-minulosti-2-kapitola-skritek-hulka-a-lahev-vina
www.niela-s-blog.blog.cz/1705/stiny-minulosti-3-kapitola-reditelna
www.niela-s-blog.blog.cz/1712/stiny-minulosti-4-kapitola-profesori-a-jejich-strasti

Petr Alan Evans - v procesu, tato povídka se skutečně hýbe - Zdíša
www.niela-s-blog.blog.cz/1712/fanfiction-petr-alan-evans
www.niela-s-blog.blog.cz/1712/nepojmenovane-fanfiction-petr-alan-evans-1-kapitola-casy-minule
www.niela-s-blog.blog.cz/1712/petr-alan-evans-2-kapitola-1981
www.niela-s-blog.blog.cz/1712/petr-alan-evans-3-kapitola-vina-a-trest


Nechtěný - pozastaveno, dosti depresivní a složitá povídka, ale jistě se tu brzy objeví (mám ji v překladu již příliš dlouho) - Niela

Drabblata by měla také občas přibývat, ale těžko říci, kdy se tu objeví další :)
Bannery a obrázky k fanfikcím, příběhům a tomu všemu možnému mám na svědomí také já :D myslím, že Zdíša to už zmínil. tak snad se vám líbí :)

To bude asi tak nějak vše odemně, takže se mějte :)

Niela


PS: a jen tak mimochodem, můžete nás taky najít na Wattpadu, tam to spravuje spíše Zdíša, ale tak můžete ho tam navštívit, určitě bude rád ;)
www.wattpad.com/user/NielasZdisa

Další články


Kam dál